4 dni v máji

Byť se tvůrci zaštiťují skutečnou událostí, já se upřímně nemůžu odhodlat uvěřit tomu, co se děje v závěru. Co jsem našel, i odborné kruhy jsou, jak se diplomaticky říká, v této otázce nejednotné. Kdybych to bral opravdu jako příběh samotný, v jiné době než v květnu 1945, kdy Rusové oplatili Němcům jejich freundschaftsbesuch, pak bych patrně jen sršel chválu. Tou srším i tak, až na těch posledních cca 15 minut, kterým, to se přiznávám, jednoduše nevěřím v konkrétním čase a místě. Tím nemyslím dnes tolik "populární" osudy německých žen na konci války z rukou Sovětů (ale i jiných armád, teprve teď začínají nesměle vycházet práce o tom, že např. Američané se k Němkám, ale třeba i k Francouzkám nechovali o mnoho lépe, a samozřejmě jeden by nikdy neměl zapomínat, že násobně více to samé dělali naši nynější západní přátelští sousedé v předchozích letech na okupovaných územích), ale ta konfrontace vrcholící opravdovým bojem mi připadá velmi nevěrohodná a pro mě trochu kazí dojem z předešlého filmu. (21.03.2021)

Po hodně dlouhé době jsem se dočkal příběhu z druhé světové války, které mě opět dokázal naplno sejmout. První a druhá světová totiž dokáže i dnes vyprávět příběhy, nad kterými nestačím zírat. Za války totiž bylo možné opravdu cokoliv a i proto mohl vzniknout právě tento film. Popravdě se divím, že se k tomu filmu někdo z Rusů vůbec přihlásil. Já bejt Rus, tak se za to, co můj národ v tomto případě předvedl stydím do konce života. I když je to problém jednotlivce, chápu. Ale to je u Rusa stejně tak nějak jedno. Nechci tu úplně spoilerovat, ale první půlka filmu nastolila jasnou atmosféru, která trošku stála v oparu čekaného konce války. Druhá část příběhu ale přišla včas a normálně mě donutila v jednu ráno probudit všechny smysly, protože tady veškeré dění zachází za hranice lidskosti a logiky. Nevím, jestli tento film není ve světové kinematografii tím nejabsurdnějším příběhem, který kdy kdo natočil z prostředí druhé světové války. Možná, že i jo. (27.09.2018)

Berlín padl, vůdce německého národa se odebral na věčnost a každým dnem se očekávala kapitulace německých branných sil. Do boje se už nikdo nehrne, komu by se chtělo umírat těsně před koncem války. Vlastně už zbývá jenom úklid. Skupina německých vojáků, kteří se shromáždili na břehu Baltu, se nicméně Rudé armádě vzdávat nechce. Neláká je vidina proslulých sibiřských lágrů a nucených prací. Kalkulují s únikem lodí do Dánska, kde britské zajetí skýtá podstatně příznivější budoucnost. Sovětský kapitán na ně nenaléhá. I on žije vidinou brzkého příměří a riskovat střet s desetinásobnou přesilou se mu nechce. Navíc má svých starostí dost. Jeho skupina se usadila v sirotčinci a jeden německý chlapec by rád zažil boj na vlastní kůži a získal nějakou tu vojenskou slávu. 4 dny v máji je komorní válečný snímek, kde víc než o velkolepý epický obraz bitevní vřavy a válečné techniky jde o intimní zobrazení osobních dramat lidí, kteří se musejí vyrovnat se ztrátou dosud známého světa, s novou odpovědností a především s tím, jestli a za co umírat na samém konci války. Je to na první pohled nenápadný, ale emočně působivý snímek, který se mi vryl pod kůži. Celkový dojem: 90 %. (03.03.2021)

Záležitost, která i přes veškeré snahy být velkým filmem, tak trochu spíše vypadá jako nějaká patlanina všeho možného. Zase abych nebyl tak krutý. Film je dobře natočený, jeho hudba je docela zvláštní protože někdy zní jako francouzské melodrama a někdy jako špatný český film. A samotná i ta kamera v rámci obrazu vypadá dost zvláštně. Příběh docela je fantasmagořina, ale zase na jednu stranu je to zajímavý příběh z války. Tím to asi končí. (10.02.2021)

Docela zajímavé, jak je možné natočit válečný film bez toho, aby to bylo nutně vyhrocené, aby zde byly bojové scény, ale přesto to bylo dostatečně silné. A to vlastně jenom proto, že je to o lidech a o tom, do jaké role je staví válka a jakou moc jim dává, anebo jakou jim bere. Velmi dobré postavy, které vás dovedou strhnout. (13.04.2016)