Súkromný vesmír

Chtěl jsem si sypat popel na hlavu, že budu paní Třeštíkovou lacině kritizovat, protože mě tenhle její film narozdíl od většiny jiných jejich filmů nudil, přičemž jedinej rozdíl spočívá v tom, že tentokrát neměla štěstí na zajímavej objekt svého dlouhodobého zájmu. Nakonec si ale říkám, že to tentokrát nedopadlo proto, že tomu tolik nedala, respektive že tomu dala málo. Možná se Kettnerovým fakt nic moc nedělo- kromě toho, že se rodily děti a v puse se jim po čase objevovaly zoubky. Ale přesto mi přijde, že to paní Třeštíková brala hákem. Málem to nebylo z čeho postříhat. Zachránila to ta četba z deníků. Bohužel ne co do spádu, pouze co do stopáže. Jsem o dvě dekády mladší než Kettnerovi, o 2 roky starší než Honza. Neodnáším si z toho nic, co bych dřív nevěděl. Třeba si v tom ale něco najdou mladší generace..? Stejně bych jim ale raději doporučil Manželské etudy. Tohle byla fakt taková B-Side Heleny Třeštíkové & spol. P.S.: Nehodilo by se přiznat podíl na režii synovi? (30.12.2023)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $15,840▐ Dokonca aj rodinný dokument dokáže byť pútavo podaný, o čom dokazuje snímok režisérky Heleny Třeštíkovej Soukromý vesmír (2012), jej 37 rokov mapovania súžitia jednej rodiny stál za to. Dokument kde môžeme sledovať ako sa spolu rodinkou menila aj doba. /videl v kine: 60%/(filmový festival Cinematik 2014) (15.09.2014)

[Cinematik 2014] Boyhood Heleny Třeštíkové (mimochodom, videla ho dva razy a údajne bola z neho absolútne nadšená), ktorý ohromuje neplánovanou náhodnosťou konceptu a zhrnutím všetkého do prostých 83 minút výsledného materiálu. Navyše funguje aj v druhom pláne ako podnetný kontemplatívny zážitok povzbudzujúci ku komplexnejšiemu zamysleniu sa nad dobovým a politickým kontextom. 80% (14.09.2014)

Stojí za to vidět 1x, ale podruhé bych si to nepustila. Ze snímku je patrné, že je za ním hodně práce, vydané energie a úsilí. Jenže riziko časosběrných dokumentů je, že život lidí nepřinese vůbec nic mimořádného, na co by dnes náročný divák rozmazlený širokou, pestrou tvorbou celosvětové kinematografie reagoval nadšeně. Husákovy děti zavzpomínají na atmosféru z mládí. Ale co tam dělá Gott, to nechápu. Materiálu bylo asi málo, tak ho autorka nastavila záběry z doby, aby tak z nudy vykřesala co nejvíc pro komerční úspěch. Nejlepší na celém filmu jsou ty deníky samotné. Kdyby vyšly knižně, to by bylo originálnější. Taky nechápu, jestli je film příběh o synovi Honzovi, který evidentně v pozdějším anarchistickovyhulenym věku o nějaké natáčení nestojí, a vypadá to, že tedy svolí na základě řečí rodičů typu: ,,tak tam něco řekni, přece to nebudeš kazit, když už toho maj natočenýho o nás tolik.“ Stejně pak mě dostalo, že si rodina zpívá happy birhtday k narozeninám (?). Film chápu jako reklamu na kámoše Třeštíkovic rodiny. Název měl být happy familly. (29.11.2012)

Život jedné české rodiny a hlavně třicet sedm let dětství, dospívání a vlastního života jejich syna Honzy - osudy o tolik obyčejnější než osudy v jiných časosběrech Heleny Třeštíkové... A právě na nich režisérka dokazuje svůj talent vyprávět příběhy každého z nás s obrovskou poutavostí, pochopením a atmosférou, že se málokterý divák v sále bude nudit. Ukazuje, že svět kteréhokoliv člověka má obrovské kouzlo a při správném podání tisíce zajímavostí. A pak ten božský Kája, populární, úžasný a nezapomenutelný v každém okamžiku, každé společenské, politické i osobní situaci! ;-) (01.08.2012)