Súkromný vesmír

Nápad to není zrovna dvakrát originální. Na osudech a příbězích jedné obyčejné rodiny ukázat, jak se Československo a následně Česká republika změnily během posledních třiceti let. Jenže pokud máte nadmíru sympatickou obyčejnou rodinu, která je vám i lecčím blízká, máte vyhráno. Tak postupuje Soukromý vesmír první polovinu svého děje, kdy divák nadšeně poslouchá popisy táty rodiny – především jeho komentování politiky stylem “my jsme měli důležitější věci na práci, stavěli jsme dům”. Když se ale snímek zaměří na jejich rozmazleného syna, už ztrácí důvod, proč by ho měl někdo sledovat. Koho by bavilo pozorovat osudy polo-anarchisty, který žije strašně nezávisle, ale přitom by bez peněz rodičů na tu svoji marjánu neměl… (30.05.2012)

Chtěl jsem si sypat popel na hlavu, že budu paní Třeštíkovou lacině kritizovat, protože mě tenhle její film narozdíl od většiny jiných jejich filmů nudil, přičemž jedinej rozdíl spočívá v tom, že tentokrát neměla štěstí na zajímavej objekt svého dlouhodobého zájmu. Nakonec si ale říkám, že to tentokrát nedopadlo proto, že tomu tolik nedala, respektive že tomu dala málo. Možná se Kettnerovým fakt nic moc nedělo- kromě toho, že se rodily děti a v puse se jim po čase objevovaly zoubky. Ale přesto mi přijde, že to paní Třeštíková brala hákem. Málem to nebylo z čeho postříhat. Zachránila to ta četba z deníků. Bohužel ne co do spádu, pouze co do stopáže. Jsem o dvě dekády mladší než Kettnerovi, o 2 roky starší než Honza. Neodnáším si z toho nic, co bych dřív nevěděl. Třeba si v tom ale něco najdou mladší generace..? Stejně bych jim ale raději doporučil Manželské etudy. Tohle byla fakt taková B-Side Heleny Třeštíkové & spol. P.S.: Nehodilo by se přiznat podíl na režii synovi? (30.12.2023)

[47th KVIFF 2012] Jeden z nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděla. Pravda ovšem je, že to byla taková jistota - věděla jsem, že mě nic od Heleny Třeštíkové nemůže zklamat, takže jsem si dvouhodinovou frontu na film ráda vystála. A co lepšího může být, než když vám svůj dokument představí právě Třeštíková osobně a po promítání následuje zajímavá diskuze s diváky. V mnohých komentářích pode mnou jsem se dočetla, že Třeštíková určitým zpsobem vykrádá sama sebe - opět jsou zde proslovy prezidentů. Mně tohle ale nevadí, naopak, kdyby to tam nebylo, asi by mi ve filmu něco scházelo. Stejně tak chválím scény s Gottem. Nebo spíš scény s chameleonem, chce se mi napsat. Modří vědí. První polovina snímku rozhodně na pět hvězdiček. Deník si prý otec rodiny psal sám od sebe, což mi přijde geniální. Bez něj by by byl zřejmě dokument mnohem nudnější. V druhé polovině mi ale začíná vadit přehnané soustředění se na Honzu. Chápu, že nejprve to měl být dokument zejména o něm, ale potom se to změnilo a natáčení se protáhlo téměř na 40 let. Proto nerozumím tomu, že se Třeštíková nezaměřila více i na jeho sourozence. Samozřejmě se na to po natáčení jeden z diváků Třeštíkový ptal - ona uznala, že zřejmě udělala chybu. Dalším (ovšem mým osobním) problémem je, že mi je Honza strašně fyzicky nesympatickej a u promítání mi až i vadilo dívat se na něj. Za to však nemůžu snímku strhávat body :-). Miluju časosběrný dokumenty, takže se mi líbí i tento. Ale jak jsem psala - druhá polovina už není tak zajímavá jako první a Třešťíková se radši měla zaměřit na další členy rodiny, než abychom museli poslouchat Honzovo rozjímaní o životě. To bylo to určitý míry zajímavý, ale rozhodně by se mělo zkrátit. (11.07.2012)

Gagarin, Karel Gott a další česká rodina očima Heleny Třeštíkové. Tentokrát je sonda o to zajímavější, že Hela zachytila příběh prvorozeného syna své celoživotní kamarádky. Soukromý vesmír pak obloukem navazuje na Helenin debut Zázrak, který původně zachytil jen Honzovo narození a proměnu jeho matky během prvního těhotenství. Hela byla velmi roztomilá na 26. Finále, když se potřebovala ujistit, že chápeme její leitmotivy právě s Gottem a Gagarinem, právě proto, že to byla tak osobní výpověď. #finaleplzen (24.04.2013)

Snaha o inovaci časosběrné metody čtením deníku, který si otec rodiny celých 37 let psal, nebyla zvolena z mého pohledu příliš sťastně. Respektive asi byla jediná možná, film by bez deníků ani nemohl vzniknout, nicméně zastoupení filmového materiálu rodinými fotografiemi, čtením deníku a jakýmsi zasazením života rodiny do historického kontextu (časté archivní záběry v čele s božským Karlem) moc nefunguje. Navíc život Kettnerových je až příliš všední, a pro filmový dokument tudíž celkem zbytečný. Život prvorozeného syna sice skýtá několik vrcholů a (spíše) pádů, nicméně se na něj Třeštíková zaměřuje až příliš a zbytek rodiny ignoruje. Je bohužel dost vidět, že film je poslepován z několika různých menších dokumentů a jednotlivé časové odmlky mezi natáčením jsou "zamaskovány" právě čtením deníku a fotografiemi. V jiných dokumentech Třeštíkové lze větší časové odmlky vidět samozřejmě také, ale alespoň je předěl jednoduše vidět titulkem "o x let později", což mi přijde filmařsky daleko upřímnější. A přitom stačilo, aby si Petr kameru půkčoval častěji. :-) (23.09.2014)