Na hrane zajtrajška

Když se musí hodinu čekat na to, aby se film oprostil od omleté premisy a začal o něčem být, něco je v nepořádku. Tenhle film je zabitý svým sice atraktivním, ale okoukaným námětem, nad jehož rámec už nedokáže nic nabídnout. Je to pěkné naplnění toho, co jsem čekal, ale já nekoukám na filmy proto, aby plnily moje očekávání. To se můžu koukat do zdi, která umí totéž. (29.05.2014)

Tak to máme Groundhog Day, Starship troopers, Saving Private Ryan, Aliens a k tomu ešte šmrcnuté manga predlohou. Japonsko z toho trčí v každom druhom políčku a Liman si je toho veľmi dobre vedomý. Riródo ! Celkom rozumiem, že z toho boli všetci čo nemajú napozerané anime takí odvarení. Limanovi treba uznať, že tento cocktail chutil aj mne napriek tomu že je vlastne jednoduchý a na prijatie záveru potrebujete naozaj veľa interpretačnej ústretovosti. Mne osobne pomáha skutočnosť, že nevieme aké vlastnosti má krv omegy, inak by ten záver poprel všetky pravidlá fikčného sveta EoT. Každopádne ako relatívne myšlienkovo nenáročná jazda s extrémne sexi Full metal (alchemist) Bitch a vecami, ktoré sú k videniu leda v anime výborný popcorn. 10/10 P.S. celkom by som chcel vidieť čo by za tie prachy z toho spravil taký Ryuhei Kitamura... (21.11.2017)

Imho výtečný koncept na komiks (hehe) nebo videohru, ale ne na film, který z mého pohledu má stát hlavně na postavách a tady jsou všechny plonkové. Liman každopádně hezky organizuje akci, která si bere to nejlepší z Ryana a Matrixu, a chytře organizuje strukturu filmu, který vždy ve správný čas uhne, aby nemohl začít nudit "zdrojkódáckým" restartováním a umí být i černohumorně vtipný. Jenže právě rozdíl v práci s postavami vidím mezi Jonesovou a Limanovou sci-fi kruciální problém. Jones totiž dokázal přijít v osobní lince s opravdu drásavými překvapeními a díky Farmize (?) i emocionálně fungovat. Cruise si ale musí vystačit sám a kvůli smyčce nemůže vyniknout nic jiného než lineární přeměna v geroje a ražba v ústrety vesmírným chobotničkám. Byť se film v náznacích snaží propašovat do děje limonádovou romantiku, která prostě NEMŮŽE v daném pojetí NIKDY adekvátně fungovat. Resp. může, ale u jiného média a ideálně s Dualshockem v ruce. Ale to jsme zase na začátku. (04.06.2014)

„Come find me when you wake up!“ aneb zítra Cruise vstane a opaří se čajem.. Mě opařil Liman nikterak náročným sci-fi, co jede jak namydlený blesk a do roztažených plachet dynamického střihu a McQuarrieho scénáře mu fouká vítr hravého nadhledu. Když Full Metal Bitch udělá po cvičení kočičí hřbet, má to na mě stejný efekt jako pohození hlavou od Rity Hayworth na vězně v Shawshanku! Palec nahoru za „Love Me Again“ u závěrečných titulků, trošku na stejné vlně jako „I Got You Babe“ na konci Hromnic.. (02.06.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)