Na hrane zajtrajška

Aneb jak z materialu na pul hodiny a stupidniho pribehu vykresat super akcni scifko. Co si budem povidat, nejakyho promakanyho deje tady skutecne moc neni a to ne jen proto, ze se celej film vicemene opakuje par scen, ale Liman z toho proste dokazal vytezit maximum, i kdyz clovek nejakou scenu vidi uz po x-ty, pokazdy je na ni neco zajimavyho, obcas to je kulervouci akce, obcas nejaka vtipna scenka. Ale nemuzu se ubranit dojmu, ze treba takovej Bay by tu akci natocil vic cool. Jinak triky skvely, herci v cele s Cruisem a Blunt taktez. Kdyby byl film o neco vic napinavej a nebejt lehce stupidniho konce, asi bych napalil plny hodnoceni, fakt jsem se bavil kralovsky, ale takhle jen lepsi 4*. (28.11.2018)

Nehodlám tu tahat z prdele slohovku nad něčím co vlastně nemělo chybu, na to už nemám trpělivost ani dostatek pseudo-intelektu. Jo, nedám 5*, protože tam chybělo WOW, bylo to zato ale jedno dlouhý "jooooo", který od začátku vědělo jak na mě a moji pozornost. Akce, spád, nevyzpytatelnost, sranda, star power. A přijde mi, že délka stopáže mohla být hodinu a půl stejně dobře jako třeba 3, whatever, ve smyčce jsem ztratil pojem o čase... Tak, teď chci zase jít a bojovat za tuhle zk*rvenou planetu. (03.06.2014)

[imdb: 8.0/10] | me: Po dlhšom čase výborné sci-fi so šikovnou myšlienkou a perfetne ladiacim duom Cruise a Blunt. Hlavne Emily Blunt to aj v tejto pozícii IRON LADY ozaj svedčí. Až na opať veľmi preamerikanizovaný a prehnaný záver to bolo kvalitné akčné a nápadité sci-fi, takže ja som spokojný. Hey Mate! I think there's something wrong with your suit, There's a dead guy in it (15.11.2014)

Fakin nářez, který od páté hvězdy dělí jen intenzivnější finále. Jinak invenční mashup Zdrojového kódu, Světové invaze, Na hromnice o den více a Zachraňte Mechvojína Ryana se stále lepším Cruisem a full metal bitch Emily Blunt. Hrana zítřka je skvělým evolučním článkem ve fúzování games a filmu. Model střílečkového checkpointu a RPG rozvoje bojových a sociálních skills postavy je nápaditě zúročený v okamžiku, kdy akutně hrozí, že tomu spadne řetěz. Nespadne. Jednoduše nejlepší Liman od prvního Bourna (to zase nutně nemusí znamenat pochvalu, že jo) a dost možná sci-fi blockbuster sezóny. Reset! [80%] (28.05.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)