V dome

Ozon prostě umí "nastavovat zrcadlo". Sice jde o jeho méně bláznivý snímek, ale i tak tam bylo ironické pomrkávání, které mám tak ráda. Claude byl perfektní, jeho nenápadné upravování příběhu zaskočilo i zkušeného učitele, který mu byl jinak důstojným protihráčem. Bavilo mě Germainovo nadšení, Claudovo pozorování i umělecké projevy Germainovi ženy. Konec na lavičce byl parádní zakončení. (26.11.2012)

Jeden zo snímkov, ktorý vás nezasiahne ani tak svojim obsahom (aj keď dialógovo to bolo fajn), ako skôr svojou formou. To svojské, neobvyklé spracovanie a narábanie s postavami sa sem vyslovene hodilo, k čomu samozrejme pomohli aj slušní herci. Všetko pekne obalila výborná muzika. Ja som spokojný, takto si predstavujem nadpriemernú, netypicky spracovanú drámu. 75/100 (28.08.2017)

Bože, prečo? Prečo tak perfektne rozbehnutý film s dokonalým spádom v závere tak zničili? Už od samého začiatku to pôsobilo priam úžasne a napätie stúpalo čím ďalej, tým viac. A potom zrazu sa to zlomilo a upadlo akoby scenárista tohto filmu upadol do kómy a koniec za neho dopísal niekto iný. Takže z relatívne perfektného filmu to padlo niekam na úroveň ľahkého nadpriemeru. Ale inak treba uznať, že námet a to prevedenie bolo fascinujúce. Tá harmónia skutočnosti a predstavivosti, keď razom človek nevie, kde je hranica medzi nimi - to bolo niečo skvelé. Učiteľ počas filmu prízvukoval, že dobrý koniec musí byť taký, aby si človek na konci povedal, že to vôbec nečakal. Je to pravda - toto som naozaj nečakal, že skvelý príbeh sa skončí takto fádne, dokonca by som povedal, že absurdne. Ale či to bol dobrý koniec? Za seba môžem povedať, že určite nie :( (29.11.2013)

Tohle byla vysloveně báječná lahůdka od Ozona. Dlouho jsem se tomu snímku vyhýbala, ani sama nevím proč a jako většinou jsem nakonec byla nadšená. Tolik proměnných a tak bezvadně sladěných situací jsem dlouho neviděla. Buď bylo pokračování naprosto nesnesitelné a nebo naopak zcela reálné. Já jsem jen mlaskala slastí nad celým neobvyklým zpracováním, protože to je potom osvěžením mezi tolika filmy. Já osobně tleskám a konec byla super tečka :-) (27.11.2016)

„Tichý, bezproblémový. Vždycky sedí v zadní řadě. Tak jako ty. Je to nejlepší místo. Vidíš všechny a tebe nikdo.“ V podobném typu filmů většinou nacházím zalíbení. A s milým překvapením můžu konstatovat, že U nich doma není výjimkou, právě naopak. Film hned na začátku nenápadně diváka vmanipuluje do role učitele. Jeho hladovost, při které se jen marně snaží zakrývat, jak ho studentovo vyprávění nesmírně přitahuje a vzrušuje, se stává i divákovou. Ten si pak stejně jako hlavní hrdina přeje další pokračování dobrodružství mladého stalkera a vetřelce v domě, ba přímo po něm baží (s tím rozdílem, že publikum nemá tu možnost zasahovat do tvůrčího procesu talentovaného spratka). Ale přestože si tvůrci filmu s divákem nádherně hrají a manipulují, pořád mu dávají velkorysou možnost si to zároveň uvědomit a škodolibě se bavit na účet hlavního hrdiny spolu s nimi. A ačkoliv mě konec snímku v první chvíli mírně zklamal, s odstupem času se mi zamlouvá stále víc. Trošku nadhodnotím a přiklepnu filmu slabších 5*. (08.04.2018)