L'Extravagant voyage du jeune et prodigieux T.S. Spivet

Svojim štýlom mi to veľmi pripomínalo vynikajúci film Wesa Andersona Moonrise Kingdom, tak trochu krížený štýlom Jeunetovho veľdiela spred 12 rokov Amélie. Nehovorím, že to bolo zlé, no proste človek pri tom už nemal pocit, že sa pozerá na niečo tak výnimočné. Pozeralo sa na to celkom dobre, sem tam sa objavila aj nejaká dobrá hláška, ktorá vyčarila úsmev na tvári, no z veľkej časti to bolo skôr také priemerné. Ale rozhodne som sa pri tom nenudil, akurát že záver som čakal trochu zaujímavejší, alebo prinajmenšom s lepšou pointou. (05.08.2014)

je to zvláštní - nejnovější film mého oblíbence Jean-Pierre Jeuneta je starý už 2 roky a hodnotilo ho stále tak málo lidí. Rozhodně má větší ambice, ale je vidět, že i já sám mám s filmem problém. Ten však nesouvisí s tím, jestli ho doporučit nebo ne - rozhodně jo. Proč mu teda dávám jen 3 hvězdičky? Tak za prvé na moji obhajobu to jsou lepší tři hvězdičky ;-) A za druhé se k němu určitě časem vrátím a třeba k němu dozraju. Nemůžu říct, že jsem se při něm nebavil - to jo, ale cítil jsem jako by mě těsně míjel - podobně jako jsem to bylo v jeho "Městě ztracených dětí". Takže na co mám ostatní nalákat? S tímto filmem se projedete s mladým géniem přes kus Ameriky a zažijete s ním nevšední dobrodružství. Když k tomu připojím, že film má příjemně klidnou atmosféru a výrazný výtvarný osobitý projev, tak není snad nad čím váhat. Navíc je to ideální film pro celou rodinu, takže šup do toho! [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.12.2014)

T. S. Spivet je bohužel jen dalším potvrzením Jeunetovy tvůrčí vyčerpanosti, která se s ním táhne od doby, co vypustil do světa Amélii z Montmartru, která zůstává jeho nejproslulejším a zároveň nejzdařilejším filmem. V příběhu malého génia z rurální Montany se ostatně snad všechny formální postupy z Amélie opakují, bohužel však s daleko menším efektem a bez toho, aniž by byly motivované vyprávěním. Vynikající režisér si dovede vyvinout co nejvíc funkční styl pro potřeby konkrétního scénáře, Jeunet je namísto toho spíše jen bravurním výtvarníkem, který se pokouší každou látkou zfilmovat tím samým způsobem. (17.10.2016)

,,ZÍTRA PŮJDU DO WASHINGTONU D.C. BYL JSEM VÝZKUMNÍK, VĚDEC A ONI MĚ TAM POTŘEBOVALI. POKUD BYCH TU ZŮSTAL, TAK BYCH SE TOČIL POŘÁD DOKOLA. JAK TYHLE NETOPÝŘI. ZŮSTALA BY PO MNĚ POUZE OZVĚNA SAMÉHO SEBE...“ /// Tentokrát umírněnější filmová poetika a fantasie. T.S. je nejen mladej, ale hlavně obdivuhodnej. To se však nedá říct o jeho životě na odlehlým ranči v Montaně… Film pro všechny s klučičí (uličnickou) duší. Nebo se srdcem vědce (nebo dobrodruha?). Já tady našel hodně. Včetně melancholie, která má snahu zacelit prázdnotu – nejen po pravejch úhlech. Tak tohle se ti J.P povedlo! (o čemž svědčí upuštěná kroupa) P.S.: Když já su na tyhle příběhy nějakej ujetej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Mapa mých světů (Úžasné putování T. S. Spiveta)“, kterou v roce 2009 napsal Reif Larsen, číst nebudu. 2.) Nikdy mě nenapadlo, že se dá rozpoznat falešnej úsměv. 3.) Chci sloužit vědě. Mám na to? 4.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.08.2014)

Rodina je víc než věda, úspěch, televizní proslulost, sláva, společenské ocenění... Amélie jr. kouzelně cestuje napříč Amerikou... Jean-Pierre Jeunet svým významem už dávno přerostl kontext evropského filmu a tak dalším logickým a očekávatelným krokem bylo nakročení z pozice suveréna frankofonního prostředí do globálního anglofonního světa. Jeunet ovšem svůj odchod ,,do Hollywoodu" provedl naprosto osobitě a po svém - nekývl na žádnou nabídku hollywoodské produkce (ostatně už si tím prošel v sérii o Vetřelcovi a zjevně to pro něj umělecky byla slepá ulička) a jen transponoval svůj manýristický tvůrčí styl na americké reálie v osobité filmové adaptaci známé knihy Reifa Larsena. Je zajímavé, že přesunem do Ameriky se optika jeho filmu přiblížila jinému solitérovi autorského rukopisu, totiž Wesu Andersonovi, T.S. Spivet se svou poetikou tolik podobá svérázu dětské komedie Až vyjde měsíc... Stejný klíč - snaha do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. U Jeuneta v magicky barevných vrstvách humoru a žalu překypujícího sentimentem vůči modernímu světu, v magické síle vizuálního vyprávění. Jednoduchý až prostý příběh, který je ovšem v Jeunetově podání pastvou pro oči... (31.07.2014)