Rytíř pohárů

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Opravdu velice hutné, zároveň však těžce stravitelné sousto. Bale, Blanchett, Portman a další v jiném světě, který plyne pomalu, aby ukázal, že není kam spěchat, že čas je stejně svým pánem. Příjemná kamera, hudba a filozofično - prvotřídní herci, ale nedokážu se ubránit pocitu, že Malick není Sorrentino. Ten totiž vychází z přirozené potřeby takto tvořit, ale Malick (zdá se mi) docela tlačí na pilu. Jakoby se do toho malinko zamotal a zapomněl, co chtěl vytvořit. Příběh muže, jenž se snaží uchopit smysl života a zjístil, že v jeho užívání si plnými doušky to není. Anebo se pletu, Malickovi se to povedlo podle jeho představ, a ztratil jsem se já, jako vnímatel. Bezesporu je to však jistě pozoruhodný film, pokud tedy pozorovat umíme. Přeju vám to. (25.01.2016)

Představte si, že dáte nevzdělanci do rukou tarotové karty. Bude je číst jako dětské malůvky bez špetky symboliky. Vyloží Rytíře pohárů a uvidí jen muže s číší v ruce. Ani o obraz víc. A přesně takový je celý snímek - bez scénáře, bez nápadu, bez hlubší symboliky - jen plytce plyne jako život bez archetypů a blýská se jedině hereckým pozlátkem. (21.08.2023)

Jaké to je sledovat poezii? Jaké to je nečíst, nýbrž pozorovat v obrazové podobě básnických útvarů a citátů ze života nešťastného muže, kterému se nedaří nalézt ženu svého života? Spřízněnou duši, se kterou bude moct dlouhodobě žít? Jak by vypadalo vůbec takové zpracování, aby byla zachována struktura poetičnosti? Přesně na tyto otázky film odpoví tím naprosto nejlepším způsobem, jakým jen může. Výborné pojetí nápadu, úžasné navození filozofické atmosféry se špetkou zkaženosti a velmi dobrý Bale se zbytkem zajimavého obsazení. Film, který není nutně dějově ohraničený a je "pouze" rozdělen do kapitol, které se v konečném výsledku soustředí o jakousi hlavní myšlenku a o prožitek diváka, nepotřebuje dvouhodinovou minutáž, nicméně, to, jakým způsobem to Malick v konečném výsledku pojal dává pochopení, proč film nemohl být kratší. Tohle je něco, co je třeba prožít. Něco, do čeho je třeba se zadívat a zapřemýšlet. Osobně jsem velmi překvapený a nadšený. Nemám nic na vytknutí. Lepší to být nemohlo. (01.01.2016)

Malicku, Malicku, už to nemáš v malíku. Předlouhé alegorické putování zavání duchovním sebeukájením, z něhož aspoň trochu vytrhává herecká sestava. Jenže kupříkladu dvě nejlíbeznější tváře dneška, tedy Blanchett a Portman, filmem víceméně prošumí, takže si na své přijdou pouze fanynky Christiana, páč mu kamera visí na xichtě jako estébáci na Havlově zadnici. (14.02.2016)