Enderova hra

Enderova hra mi léta unikala, až na ní jednou přišla řada. Tušil jsem, že půjde o ryzí young adult a tak jsem si s tím dával, nejspíš i proto, trošku na čas. Nakonec jsem nebyl daleko od pravdy. Young adult to sice je, ale místy tak drsný, že jsem i já měl co dělat, abych některé momenty ve filmu ustál. Silné na příběhu je totiž hlavně to, že ač jsou tu hlavní hrdinové děti, chovají se k nim všichni jako k dospělým. Domnělá hra se tak prolíná s realitou a celé je to zaobalené do obrany planety Země proti emzákům, kteří se chystají udeřit a naši planetu srovnat se zemí. Dlouho jsem tak měl co dělat, abych přijal ty dětské tváře a to, co rádoby dospělého vypouštějí z pusy. Finále mě ale totálně zmrazilo v pohovce a nakonec mě donutilo přidat i tu čtvrtou hvězdičku. Díky tomuto filmu jsem si uvědomil, kdy se z chlapců stávají muži. A není to pěkné uvědomění si. (30.01.2023)

Snaha o sdělení příliš mnoha věcí na příliš malém prostoru. Nabízela by se spíše třídílná minisérie po 90 minutách (pasáž na Zemi, základní výcvik, velitelský tábor), kde by byl vývoj hlavní postavy pozvolnější, propracovanější a tím uvěřitelnější a celkově by film nebyl natolik zkratkovitý. Každopádně první polovina je téměř bezchybná až na zminěný vývoj Enderovy postavy. Zlom, po kterém Enderova hra začíná upadat do průměru, nastává v momentě stanovení první deadline, kde konkrétnost útoku na Zemi odebírá vyprávění jakousi auru bezčasí, kterou jsem kvitoval s povděkem. Ačkoli se v rámci mainstreamu pro náctileté jedná o překvapivě inteligentní a komorní film, kde otevřený závěr vyzývá k sequelu, tak jednoznačný komerční neúspěch (film se při rozpočtu 110 milionů dolarů s tržbami 125 milionů sotva zaplatil) dalšímu dílu nejspíše zavřel dveře. (16.06.2015)

I jako nečtenář knižní předlohy cítím, že filmaři museli hodně škrtat, krátit a využívat různých dějových zkratek, protože naťuknutých (a zároveň nedoťuknutých) motivů a myšlenek je v těch 115 minutách opravdu plno. Pozitivní však je, že to, co zbylo, dává docela dobře smysl a zároveň je schůdné si smysluplně domýšlet věci, které se asi do filmové stopáže nevešly. Gavin Hood (od kterého jsem po nesnesitelném Wolverinovi věru moc nečekal) zkrátka mile překvapil a přinesl jedno z nejplnokrevnějších sci-fi letošního roku. Svou odtažitostí a uživatelskou nepřívětivostí si Enderova hra asi nezíská zástupy fanoušků z řad obyčejných diváků, ale ti, kteří před dalším veselým blockbusterem, v němž statečný mladý hrdina zachrání planetu před mimozemskou invazí, upřednostní radši něco mezi Hvězdnou pěchotou a Pánem much, by si neměli nechat návštěvu kina ujít. Vítaná náhrada za zprasené Elysium. (02.11.2013)

Knihu jsem sice nečetl, a po tomhle filmu se do toho ani moc nehrnu, ale takhle nějak si vzhledem k její reputaci představuju zprasenou adaptaci. Zde totiž ze scénáristického hlediska nefunguje vůbec nic. Ano, celkem hezky se na to kouká, první hodinka ještě plyne docela slušně, efekty a soundtrack to drží i v těch horších pasážích a Harrison Ford je po sportovním 42 tenhle rok opravdu ve formě. Jenže příběh nedává vůbec smysl a ke konci se mi ze všech těch nesmyslů skoro točila hlava. Linky a vztahy, které jsou v předloze evidentně nějak rozvíjeny, se zde odbydou pár větami a hlavnímu hrdinovi jeho vývoj a emoce divák nesežere. A nemůže za to jen prkenný Asa Butterfield, ale nohy mu právě podráží i scénář. Dialogy vás navíc ve své druhé půlce již začnou definitivně uspávat a u závěrečné akce už jsem regulérně klimbal. Ze sci-fi klasiky se tak stala pouze nemastné neslané scifko pro teenagery, což je dost velká škoda. 50% (30.10.2013)

Renderová hra nabízí klasickou levelovou hopsačku pro juvenily, toť vše. Nemůžu napsat víc, nejsem cílovým divákem. Penál s aktovou jsem spálil před mnoha lety hozením do kopřiv, tedy mě dobrodružství výjimečného klacka, který zachrání lidstvo, nikterak za kardiostimulátor nechytilo. Obdivoval jsem přes své stařecké brýle jen onu atmosféru kvalitního sci-fi, pár záběrů na ýtýho a druhotné pohlavní znaky ve vývinu některých héreček. Při hrách, kdy se zcela neakčně skupinky dětí pohybovaly v cvičném neprostoru, jsem dvakrát upadl do letargického spánku a svalil se ze svého ušáku, co mám ještě po Němcích. Jak jsem se sunul na peršan, osobně věnovaný královnou Alžbětou II., rozflákal jsem si umělé zuby o lepenkový konferenční stolek LACK z IKEA. Našli mě za několik dní a prohlásili za mrtvého. Probral jsem se až v márnici, kdy jsem znenadání zařval: "Jak to skončilo, do pyče?" a poslal tak dva zřízence rovnou k Pánubohu, což je mi strašně líto, samozřejmě. U soudu kdyžtak řeknu, že za to může Robin Hood, který tuhle ptákovinu natočil. (21.06.2014)