Nedotknuteľní

"Jsem tu kvůli těm papírům. Abych dostal dávky." Bohatý kvadruplegik udělá dobrý skutek a vybere si za ošetřovatele z mnoha seriozních, bílých, vzdělaných a nudných uchazečů trestaného černocha. Ten s ním kupodivu začne jednat jako rovný s rovným a díky kontrastu obou osobností je o zábavu postaráno. Silný a úsměvný film. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=d1hTDI4lt0k (27.04.2013)

Jsou filmy, u kterých jsem nešťastnej z toho, že je můžu poprvé vidět jen jednou. Tenhle majstrštyk nejde, než vychvalovat do nebe, protože takovou dávku humoru neměl ani měsíčník Trnky Brnky. Výbornej je především Omar Sy. Díky němu to dostává punc originality a hlavně jeho životní příběh se prostě musí dotknout každýho. (13.03.2012)

Francouzská senzace roku 2011, která v návštěvnosti převálcovala všechny hollywoodské blockbustery posledních let (včetně Avatara). Přesný casting - hlavně Omar Sy je neodolatelná trefa do černého a to doslova :) - archetypální vděčná premisa, svižné tempo a humor bez servítek, všechno na svém místě a dobře dávkované, navíc okořeněné několika světoznámými songy. Jako velké plus beru vyhnutí se nánosu patosu v závěru (21.02.2012)

Milé to je, vtipné taky, energické jakbysmet. Jedno hodně nepravděpodobné přátelství mezi ochrnutým, vysoce postaveným milionářem Phillippem a černošským imigrantem z předměstského ghetta Drissem začíná razítkem pro pracovní úřad, končí nenásilnou vazbou, která potěší zejména ty, kteří si mysleli, že kvalitní scénáře postavené na dialogových přestřelkách si dávají hodně dlouhou pauzu. Sociální pohádka o jedné neřízené střele a vozíčkáři, který nestojí o soucit, má ale několik vad na kráse, to si musíme přiznat. Za prvé se tu epizodní situace až příliš vydávají za děj, který jinak rozhodně není nějak zvlášť nosný. Vedlejší dějové linie jsou nedotažené nebo moc nefungují (role matky, linie nešťastně zamilované dcery nebo neposlušného brášky), oba hrdinové si k sobě najdou cestu až překvapivě snadno a jede se na můj vkus až moc na jistotu. Podlehnout se tomu ale dá (třeba když Driss neustále útočí na Phillippovu asistentku), svůj účel to splní, i když napodruhé to už takové terno myslím nebude!! (30.08.2012)

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)