Kamera:
Mathieu VadepiedHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
François Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Audrey Fleurot, Joséphine de Meaux, Clotilde Mollet, Alba Gaïa Kraghede Bellugi, Cyril Mendy, Salimata Kamate (viac)Obsahy(2)
Ochrnutý bohatý aristokrat Philippe si za svojho nového opatrovateľa vyberie Drissa - černošského mladíka zo sídliska, ktorého práve prepustili z väzenia. Napriek obrovským rozdielom medzi nimi ich spojí nedotknuteľné a bláznivé priateľstvo, vďaka ktorému obaja dokážu veľké veci v tejto komédii o tom, že ani ochrnutý človek nemusí stratiť zmysel života a toto zistenie mu môže sprostredkovať tá najmenej pravdepodobná osoba. Nedotknuteľní sa stali najúspešnejším európskym filmom posledných dvoch desaťročí. (STV)
(viac)Videá (8)
Recenzie (2 813)
Tak toto bolo skutocne prekvapenie roka. Ani by som nepovedal, ze by sa dalo z takehoto pribehu natocit tak skvely a zabavny film, ktory hlavne hovori o tom, ze i ludia, ktori su niecim postihnuti, chcu tiez zazit akesi dobrodruzstvo a nie brat ten zivot az tak smrtelne vazne. V nemeckych kinach bezi tento film uz niekolko mesiacov v kuse a aj to svedci o necakanom uspechu francuzskej produkcie, len skoda, ze je takychto filmov tak malo. Skvely zazitok, ktory si nemoze odomna zasluzit ine hodnotenie, ako 100%. ________ François Cluzet - (Philippe) +++ Omar Sy - (Driss) +++ Anne Le Ny - (Yvonne) +++ Audrey Fleurot - (Magalie) +++ Clotilde Mollet - (Marcelle) +++ Alba Gaïa Kraghede Bellugi - (Elisa) +++ Cyril Mendy - (Adama) +++ Christian Ameri - (Albert) +++ (Videl v kine 24.03.2012) +++ ()
Film, který se jen těžko popisuje slovy, ten se zkrátka musí vidět. Já jen vím, že jsem za pěkně dlouhou dobu neviděla přirozenější a upřímnější film. Film, který mě emočně dostal, ale takovým tím příjemným způsobem, protože jsem cítila, že se dívám na opravdový životní příběh jednoho neobyčejného přátelství a ne nic umělého. Také jsem se už pěkně dlouhou dobu takhle dobře u filmu nezasmála. Nemůžu si pomoct, ale v souvislosti s tímto filmem jsem si vybavila můj oblíbený film "Inside I'm Dancing", který zobrazuje dost podobné přátelství a i dost podobné charaktery, ale zatímco Inside I'm Dancing se snaží za každou cenu vymáčknout z diváka plno slz a nejlépe každých deset minut, tak Intouchables je přesný opak, není zde scéna, která by na vás tlačila, není zde scéna, která by byla šíleně vyhrocená, jenže jako celek má film takovou sílu, že při závěrečných titulcích zůstanete sedět zcela beze slov. ()
V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... ()
Uhlazená směs všech známých klišé, která se líbí většině a o které příliš nepřemýšlíte při sledování, po skončení snímku se vám tento ovšem velice rychle vykouří z hlavy. Jak se snažím nové tendence na CSFD alespoň respektovat, tak vysoké umístění v žebříčku nejlepších fimů je dost mimózní i na mě. 70%. ()
Svěží pojetí starého tématu o vztahu dvou odlišných osob. Francouzský přístup se hned od začátku jeví jako nohem sympatičtější, než ten, na který jsme zvyklí z Ameriky. Scénář si nebere servítky, a ač nejde až za pomyslnou hranu, (v několika momentech) překračuje meze, za které se většina podobných snímků bojí jít. Jako celek se však stále křečovitě drží funkčního schématu a bojí se byť o krok ustoupit. ()
Galéria (72)
Zaujímavosti (44)
- Charakteristika Abdela s Drissem (Omar Sy) se až na pár výjimek víceméně shoduje. Oba se živili zlodějinami a strávili nějakou dobu ve vězení, oba se ucházeli o zaměstnání jen proto, aby mohli dál pobírat dávky. Podle novinářů, kteří se s Abdelem setkali, dokonce i jedná podobně jako jeho filmová verze – přátelsky, drze, upovídaně a nebojácně. A také jsou oba nenapravitelní sukničkáři. (pornogrind)
- Ve filmu jezdí ve skutečnosti dva vozy Maserati Quattroporte. Prvním je v té době nejnovější model Quattroporte GTS S se 441 koni po faceliftu, druhým pak model Quattroporte před faceliftem se 400 koní, používaný pouze pro honičky. Nejpatrnějšími rozdíly jsou odlišná koncová světla, zkosené svislé pruhy u novějšího modelu a jiné koncovky výfuku, které má nový model dva větší a oválné, zatímco starší čtyři kulaté. (ČSFD)
- Natáčelo se ve stejném domě v Paříži, ve kterém bydlel Vogel (Jean-Pierre Malo) z Drž hubu (2003). (Pendula)
Reklama