Hon na líšku

Hneď v úvode ma zaujala zvláštna farebnosť filmu, ktorý akoby sa v roku 1987/88 nielen odohrával, ale aj točil. Postupne som pochopila, že je to jeden s prostriedkov navodenia, tej zvláštnej atmosféry, ktorá sa niesla celým filmom. Nerozumiem síce týmto filmárskym veciam, ale páčilo sa mi to. Mám pocit, že tento film u mnohých divákov zrejme skončí v kategórii "nudný" v mojom prípade tomu tak ale určite nebude, pretože film ma zaujal hneď od začiatku a až do konca už nepustil. Celý dej sa odvíja v pomalej, zvláštnej a ponurej atmosfére a všetko dôležité sa odohráva mimo obraz v hlavách hlavných hrdinov Marka Schultza a Johna E. du Ponda. Mrazivý skutočný príbeh, teda presne taký, akými boli jeho hrdinovia. Osamelí, nepochopení, vnútorne nenaplnení ľudia, ktorí sa snažili niečo dokázať, ale dopadlo to tragicky a ako to už býva, doplatil na to ten tretí... Dokonalé herecké výkony a príbeh ktorý núti, vnímať a rozmýšľať. Jedinú chybu filmu vidím v tom, že tragická udalosť ku ktorej došlo v závere filmu vyznela tak, že sa odohrala vo veľmi krátkom čase po neúspešných olympijských hrách v roku 1988 čo však nezodpovedá skutočnosti a k tragédii došlo až v roku 1996, prišlo mi to teda v závere akési "odfláknuté". Na dôvažok ako bonus dodávam, že v roku 1988 na olympiáde v Soule Mark Schultz skončil na 6. mieste. V tej istej váhovej kategórii (do 82 kg) získal náš reprezentant Jozef Lohyňa na tejto olympiáde 3. miesto. (07.01.2015)

Těžké, šedé, bez velkých slov, zato se silnými (i když často schválně potlačenými) emocemi. Zatímco skutečný případ zahaluje rouška tajemství a nejasností, film dle mého poměrně jasně profiluje celý problém a dokáže logicky vystavět jednotlivé body marnosti až k bolestivé katarzi. Silný základ má navíc tu neuvěřitelnou výhodu, že se režisér Bennett Miller pro filmy podle skutečných událostí narodil, přičemž umí dokonale pracovat s herci. Po celou dobu nevidí člověk Tatuma, Carrella ani Ruffala, ale jejich postavy. To je v podobném příběhu to největší vítězství. Silných 90%. (10.01.2015)

Nějak se mi nepodařilo za celu dobu pochytit smysl toho, co se nám film vlastně snaží sdělit, a už vůbec se mi nedostává pochopení, proč trval přes dvě hodiny. Není to o ničem, námět přece vychází ze skutečné události (doufám že slyšíte tu ironii) a objímá motivy touhy, morálního i sportovního úpadku, bratrské lásky a vraždy, ale stejně je film jako celek strašlivě nesjednocený a jeho myšlenky nejednoznačné, uspořádané vyloženě chaoticky. Ty dvě hodiny sledujeme zarputilého troubu Tatuma a od pohledu narušeného milionáře Carella a s rostoucí netrpělivostí očekáváme, jak se jejich vztah vyvine a jak vyvrcholí, jenže se nestane vlastně nic. Nic z pohledu scénáře, který nedokáže absolutně vygradovat, a nic i z pohledu herců, kteří s výjimkou Ruffala prochází příběhem s neměnným výrazem a nedávají divákovi možnost k žádnému emocionálnímu prožitku. Vznešená, slavnými jmény zaštítěná nuda, kterou už opravdu nechci niky více vidět.. (22.02.2015)

Hon na zklamání roku, nevzpomenu si, který snímek zklamal více než právě Foxcatcher. Dvou hodinová zhovadilost o zápasníkovi jménem Mark Schultz, který se potká s milionářem a měl by mu změnit život. Proč vlastně, když je to hvězda, která vyhrála olympiádu? Lidi si ho v USA neváží, nevšímají a hlavně nepoznávají, takže žádná sláva ho nečeká. Udělá životní změnu, která ho něco bude stát. Tenhle průser nemůže zachránit ani Channing Tatum, který se svým předkusem připomínal spíše opici. Délka 130 minut je obrovský problém, nuda provází snímek celou dobu. Děj problém druhý, nudný a o ničem, ale jak udělat z nezajímavého opičího sportu a nudného života Marka Schultza kvalitní snímek? Asi těžko, protože jediná událost, která stála za zmínění je až na konci. V tu chvíli měli bouchnout nějaké emoce, nebo něco, co by Foxcatcher posunulo o stupeň výš, ale to se také nestalo. Tohle je jasný kandidát na Oscara a nedivil bych se, kdyby nakonec vyhrál. Pro ty staré páprdy je tohle geniální film, dle mého zahozených 130 minut života ... 2/10 = 25% (06.01.2015)

Ponuře působící film, kde jsou dva dobráci ničeni zakomplexovaným boháčem, který se je paradoxně snaží podporovat. Já bych na tom ranči žít nemohl. Majetnický, po pozornosti a uznání toužící Steve Carell by mi naháněl husí kůži. Ta jeho postava je fakt odpuzující, ale chvílemi až komická. Když tam komicky zápasí, nebo uděluje debilní rady před maminkou. Nejvíc se mi líbil Mark Ruffalo. Nejen protože hrál nejsympatičtější postavu, ale bez falešného rypáku, či vycpané držky vypadal nejpřirozeněji. Fakt mě to bavilo a od chvíle co Dave přijel na ranč jsem se cítil fakt nepříjemně. To napětí ve vzduchu bylo znázorněno výborně. (25.03.2015)