Vnútri Llewyna Davisa

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)

S Llewynem jsme se minuli, ne úplně, jen jsme ale vyrazili po stejném chodníku, on povídal, zpíval a já ho furt chápal, rozuměl jsem mu v každé ironické glose jeho mizerného sebestředného života, až se nakonec zastavil, zmizel v nějaké postranní uličce a pak volal, že na to kašle, že mu to vyhovuje a zůstane v ní trčet, zatímco já pokračoval dál. (20.02.2014)

Coeni si mě nikdy nedokázali získat, podle trailerů jsem si ale myslela, že tento film mi bude blízko, opak je pravdou, já měla problém tento film dokoukat do konce. Vůbec to nedokážu pochopit ani nějak vysvětlit. Vizuálně je to moc pěkné, hodně se mi líbila kamera, atmosféra je přesně ta, která si mě většinou dokáže získat, ale po celou dobu jsem se ne a ne k filmu opravdu dostat a to jsem tak chtěla. Přišlo mi to takové neslané, nemastné, příběh, který jsme viděli milionkrát, bez pořádné zápletky, bez vyústění, prostě nic. S bratry Coeny asi končím, teda prozatím, třeba je jednou pochopím. (25.01.2014)

Filmařsky dobře zvládnutý film, ale dějově dost slabý. (Ne)talentovaný muzikant, který se nemůže prosadit a smířit se smrtí spoluhráče. Film je krátké vyprávění o protloukání tímto prázdným a nikam směřujícím životem. Bezesporu se najdou zajímavější náměty k filmu v této branži. Např. Janu Nedvědovi tleskal vyprodaný Strahov, jeho hit Stánky znal snad každý Čech, vděčný terč médií kvůli vztahu s lolitkou, rozvod a přežívání v chatrči a dnes na vystoupení folkové legendy přijde pár desítek lidí. Nebyl by to zajímavější film než 105 minutové nahlédnutí do nitra Llewyna Davise? (02.03.2014)

Film o průkopníkovi Couchsurfingu je na tom s poutavostí stejně jako každá Davisova písnička. Počáteční kývání hlavou do rytmu asi tak v polovičce přechází do brady svěšené na rameno a sliny tekoucí až na pražec. Nepochybuji o tom, že kdyby se spojily komentáře Mattyho a Morien, řeknou toho dohromady stokrát víc než kolik zvládli odvyprávět bráchové Coenové. Teda aspoň doufám, já ty komentáře nečetl - rád bych dneska stihl ještě i jiné věci. (03.07.2015)