Prezidentské volby

Je to už dlouho, co jsem nějaký film sledoval s takovým intelektuálním zaujetím a estetickým požitkem najednou. O americkou politiku se zajímám dlouhodobě a prezidentskou kampaň z roku 2008 mám ještě v živé paměti. Tehdy jsem ji sledoval skrz optiku demokratického tábora a stejně jako pro mnoho lidí po celém světě byly i pro mě ony volby hlavně o osobě Baracka Obamy. I tak si dobře vzpomínám jakou kontroverzi v té době budila Sarah Pallinová. Game Change nabízí pohled na události právě z jejího (respektiva McCainova) republikánského volebního týmu - od chvíle, kdy McCain začíná hledat kandidáta na víceprezidenta až po moment, kdy v tiskovém prohlášení uzná volební porážku. Dvě zásadní otázky rozhodující o kvalitách takového filmového podniku pak jsou - na kolik se scénáristům podařilo postihnout realitu kampaně a vykreslit osobnosti jejích aktérů - především pak Pallinové; a jak se tohoto nelehkého úkolu (hrát postavu někoho, kdo je nejenom naživu a zdráv, ale nádavkem velice vlivná politická osobnost určitě není pro herce dvakrát pohodlné) zhostili herci? Faktografickou věrnost a minimum fabulace samotného příběhu potvrzují lidé z vedení kampaně, včetně reálného Steva Schmidta (hlavní postava filmu), další otázkou je jak jsou tato fakta prezentována? Liberálnější kritika filmu často vyčítá přílišnou shovívavost k Pallinové (poukazují například na to, že počet a kvalita vědomostních průšvihů, kterých se v kampani dopustila byly nesrovnatelně vyšší); přičemž ta konzervativní se tradičně odvolává na liberální (pro-demokratickou) zaujatost Hollywoodu - celkově ale lze říct, že i z politického hlediska jde především o snahu vyprávět příběh o tom, jak funguje americká politická kultura. Ozdobou a hlavním motorem celého filmu jsou ovšem herecké výkony. Woody Harrelson v roli Schmidta je stoprocentně solidní a jeho postava je tou, s kterou se asi budeme identifikovat nejvíc (navíc dává trochu naděje politickým cynikům po skepsi z Goslingovi postavy z Ides of March), většinu pozornosti si pro sebe ale zcela zaslouženě zabírá Julianne Moore, která dává slovu doppleganger zcela nový a reálný význam. Pro mě osobně velká filmová událost a silný zážitek - 90% (04.03.2013)

70. Zlatý Glóbus za rok 2012 - cena (3) - *Nejlepší minisérie / TV film, *Nejlepší herečka v minisérii / TV filmu - Julianne Moore, *Nejlepší herec ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu - Ed Harris + nominace (2) - Nejlepší herec v minisérii / TV filmu - Woody Harrelson, Nejlepší herečka ve vedlejší roli v seriálu, minisérii nebo TV filmu - Sarah Paulson (21.01.2013)

Pět hvězd nedávám skoro vůbec.....nedokážu dost dobře říci co to pro mne znamená....je to něco jako uspokojit všechny potřeby filmového fandy. Tady a to řeknu na rovinu, není to filmová lahůdka.Je to výpověď doby.Odvaha a upřímnost, bez tolik obvyklého patosu, ale s naprosto očekávanou americkou hrdostí....Už jsem to zde někde psal, ale chtěl bych vidět takhle natočený film o volbě českého prezidenta...Proto Amíkům smekám.Jsou to "sráči" v mnoha ohledech, ale dokážou střílet do vlastních řad.Nemusíte být Demokrat ani Republikán, ale tohle je dobře natočené story..."true story...." Politické divadlo, ano...v celé své nahotě.... (26.09.2012)

"Please God, be kind" - herecká excelentnosť, Julianne Moore, áno, z princípu jej postavy, ale pre mňa ešte viac Woody Harrelson (až na jeho posledné slová smerom k Palinovej), Ron Livingston (katatonická otupelosť) a najmä Sarah Paulson ("I didn't vote... I couldn't do it... I didn't vote.."). "May God bless America again." (04.01.2016)

Mám menší problém s adjektivem „politický“, jež si automaticky spojuji se snímky ideologicky zřetelně vyhraněnými, které určité politické smýšlení buď zatracují, nebo oslavují. Prezidentské volby se oproti tomu jasným politickým stanoviskům obratně vyhýbají (i když by se daly zařadit mezi filmy post-obamovského vystřízlivění) a tehdejší volby transformují v rise-to-stardom příběh ortodoxní dámy z Aljašky. Tvůrci sympaticky nezůstávají u představení Palinové ze zákulisního pohledu (tedy jako oběti hry mocnějších), ale ukazují, že i tak skromnou holku z hor, jakou byla guvernérka, dokázala politika semlít. Právě tahle proměna, znamenitě zahraná Julianne Moore, pohání vyprávění, k jehož dynamičnosti dále přispívá pučící konflikt mezi Palinovou a jedním z prezidentových poradců (Woody Harrelson). Stejně jako komplexnější Clooneyho Dny Zrady se i Roachův film nezabývá konkrétní ideologií (v dnešní post-ideologické společnosti celkem příznačně), ale samotným mechanismem moci, což je škoda, neboť čerpání z reálného historického základu a premiérové odvysílání v roce dalších prezidentských voleb k popostrčení diváků určitým směrem vybízelo. Teprve pak by tohle drama nevynikalo jenom hereckým obsazením, ale taky jistou dávkou provokativnosti, čím se vracím k první větě, neboť schopnost přimět diváky k občanské angažovanosti pokládám za jeden z elementárních atributů politického filmu. Ale samozřejmě existuje film politický a film „politický“. 75% Zajímavé komentáře: Eddard, sinp, Fancipal (27.08.2013)