Psycho II

Franklin poslušně počkal, až Mistr odejde, ale nemusel se tolik bát. Jeho Psycho má sice logicky trošku jinou atmošku, ale co do nápadů a provedení je to určitě jeden z těch lepších výsledků, kdy někdo sáhnul na práci legendě. Trochu se bojím dalšího dílu, ale tak si říkám, že o to asi u hororu jde. (07.09.2019)

Můj nejoblíbenější díl ze série. Nevím, možná je to tím, že jsem ho kdysi viděl jako první a dodnes mě neomrzel. Na rozdíl od originálu. Což neznamená, že by mě orig. omrzel, či tak...ale rozhodně si ho nepouštím tak často jako pokr. A samozřejmě hudba od Jerryho Goldsmithe. Je sice slabší ve srovnání s bezchybným scorečkem od Herrmanna, ale i tak stojí za to. Však taky complete score z 2014 bylo pro fajnšmekry včetně mě, velkým svátkem. Za všechny ty lid (páč hudbu jsem již ocenil;) bych rozhodně pochválil scénáristu. Vše šlape, jak má. Což je zase zásluha režie, samozřejmě.;-) Překvapil Robert Loggia, který zde (k mé hrůze, checht) nehraje snad po1. v životě...mafiána.;-) Sestra Jennifer Tilli (mj. několik dílů Child´s Play) Meg, je sympatická a její postava má svůj význam. Její II. absolutně protivná a panovačná a amorální (Norman je ve srovnání s ní, vzor racionality, na což také naráží v jedné scéně šerif Hunt) matka, která ještě za svobodna, strkala ten svůj všetečný noc, tak kam neměla, jest v tomto dílu po zásluze (konečně!) odměněna. A vůbec celé obsazení je taky ok.;-) A vůbec všechno. A má nejoblíbenější věta/věty? Odmítám v př. série Psycha psáti hláška. ,,Normane, co jsi mi to dal do čaje? Teď uvidíš, co se stane ošklivým malým chlapečkům, kteří sypají matkám do čaje jed. Za tohle tě zabiju´´. ;-) (23.05.2017)

K Psychu originál hľadám slová odkedy som ho prvýkrát videl a stále neprichádzajú. K "dvojke" je to už o čosi ľahšie... V každom smere skôr milo nostalgické ako strašidelné, niektoré zábery a momenty však za to naozaj stoja. Anthony Perkins proste má miesto v mojom priečne-pruhovanom svale s funkciou hladkého a ja si ho vždy rád pozriem, v hocičom. Nôž cez ústa, telo s nožom na schodisko, Tony za klavírom s Moonlight sonátou od Ludviga van... a namojdušu perfektný záver, u mňa to pod štyresu jednoducho nejde! 75% (06.01.2014)

Lepší, než jsem čekal, a ne tak zbytečné, jak jsem se bál. Hitchcockova atmosféra je samozřejmě někde úplně jinde, ale potěší nejednoznačnost hlavního, ehm, hrdiny, který alespoň v mém případě vzbuzoval střídavě lítost a strach, a u něhož jsem si docela dlouho nebyl jistý tím, co se doopravdy děje a co je jen v jeho hlavě. Krvavé finále bylo přímo monstrózní a závěrečná rána vše zpečetila. Mrzelo mě jen lajdácké chování policistů, na nichž si scénář nedal záležet ani zpola tak jako na Batesovi a spol. Hudba Jerryho Goldsmithe byla fajn - nic zapamatovatelného, ale stoprocentně účinná. (19.08.2019)

No, kupodivu, je i dvojka dobrá, sice je tady celkem znát, že se tvůrci tak trochu snažej vytřískat z povedenýho prvního dílu co nejvíc prachů, ale jelikož je to pojatý celkově úplně jinak a zůstal Anthony Perkins, tak to dostává takovej zvláštní nádech prvního Psycha, kterej ale nějak neotravuje neoriginalitou a opakováním stejných situací z jedničky. a i konec, i když je trošku přeplácanej se dá označit za povedenej (02.04.2007)