Byzantium: Upírí príbeh

Opäť raz pôjdem proti hlavnému prúdu, keď si budem stáť za tým, že je Byzantium prinajmenším filmom zaujímavým a veľmi vydareným (a rád si jedným pohľadom overím, že v tom zďaleka nie som sám). Pomalá zamyslená upírska žánrovka, v ktorej sa tvorca Interview with a Vampire vracia do vôd, ktoré pomáhali definovať jeho jemne melodramatický, zasnene existencionálny štýl. Byzantium vyniká svojim špecifickým geniom loci zvolených lokalít pre natáčanie v exteriéroch (resp. historizovaných interiéroch) chladného Írska i divadelnosťou, ktorú cítiť z každej postavy i replík, ktoré prenášajú charakteristickým spôsobom. Temný príbeh by možno potreboval silnejší základ a väčšiu hĺbku, plus odťažitá Gemma Arterton tu priveľa neponúka; našťastie to vynahrádza svelá Saoirse Ronan, ktorá ju v ktorejkoľvek scéne prehrá neopakovateľným spôsobom. Vizualizácia a hudba (špeciálne klavírne partitúry) dotvárajú atmosféru ako lusk. Krvavé momenty a pár príjemných prekvapení v hereckej zostave sú bonusom. 75% (19.08.2014)

No od svyho oblibence Jordana jsem cekal vic. Filmu se neda uprit jista atmosfericnost, stejne tak vizualni stranka je povedena a vazna hudba se sem skvele hodila. Herci se snazi, Ronan sice role bohuzel nedovoluje krome utrapenejch pohledu nic moc zahrat, ale Arterton prijemne prekvapila. Hlavnim lakadlem filmu je samozrejme to, ze jsou hlavni hrdinky upiri. A tady je zaroven nejvetsi problem filmu. Ono je to totiz naprosto zbytecny, nehlede na to, ze s nejakejma upirskejma pravidlama si Jordan moc hlavu nelame. Sem tam se sice povede nejaka krvavejsi scena, ale vetsinu casu ma clovek dojem, ze kdyby byly hlavni hrdinky pouze lidi, nic moc by se nestalo, furt by nam tu zustal pribeh o mladsi, co se trapi ze zpusobu zivota a o starsi, ktera se protlouka, jak to jde, coz znamena vetsinou jako kurva. Jordan se jak film plyne - a to myslim doslova, film ma totiz hodne volny tempo, snazi rozvijet jakousi mytologii, ale kdyz to konecne zacne davat smysl a bejt trochu zajimavy, je konec filmu a zbyde vam akorat tak pocit, ze ste videli uvodni dil nejakyho serialu. Takze celkove ne ze bych se nudil, ale vic nez 3* to proste neda. (13.10.2013)

Ku rozdílu od mnohých mě ani tak nezaujal vztah dvou žen, nýbrž celé rozvržení mytologie jako takové, které je ale trestuhodně nevyužito a bohužel se přidávají i vady scénaristické (kteréžto psát nebudu, neb nehodlám páchati spoilerů hrůzných), tak i v ohledu dosti přemrštěné délky, které by slušelo ubrat pár desítek minut, ovšem ne z minulosti, která mě osobně připadala o chlup zábavnější. Melancholicky-romantická linka se ovšem taky celkem povedla a ve výsledku dopomáhá dobré atmosféře, která se u mě zasloužila o čtvrtou hvězdičku. PS: další z ukázek naprosto nevhodně vybrané doby vstupu do českých kin, kdy se film z jiných zdrojů k divákovi dostane o měsíce dřív, zrovna tady na to do kina moc lidí po projekci doma nepůjde (21.10.2013)

Za zvuku lahodných tónů jsem se oddala věčnosti. Bezedná temnota. Vězení od kterého zahodili klíč. To je její život. Život? Co si to namlouvá, lže sama sobě. Útěky a zase útěky. Je to stále stejné. Co přinesou další dny, měsíce, roky nad tím nepřemýšlí. Na osud si nehraje, jenže cokoliv z toho vzejde bude lepší než náruč propastného osamění. Už to ví. (04.06.2014)

Bylo by hodně zajímavé, kdyby se většina děje odehrávala v minulosti a divák se dozvěděl více o putování těch dvou žen celým devatenáctým a dvacátým stoletím, takhle jsem si docela často kontrolovala, jestli to opravdu trvá dvě hodiny.. Čemu nelze upřít originalitu, bylo stvoření věčného života, aneb výroba dalšího upíra. Kdepak nějaké něžné kousnutí do krku v parku, zapomeňte na Tvajlajt, tohle jediné mi přišlo hodně promyšlené. Co dalšího bych vyzdvihla byl dobrý protiklad obou žen, Gemma Arterton se opět vyřádila v kůži a hloubavé pohledy Saoirse dojmou i toho největšího cynika. Už už bych se možná nechala přesvědčit na čtvrtou hvězdičku, ale konec to bohužel zabil. (30.05.2014)