Obsahy(1)
Marek Eben uvádí další bakalářské příběhy.
Jednotlivé příběhy:
1.-Ukradená babička
2.-Ostuda
3.-Tonda
4.-Listonošky
5.-Doma je doma
6.-Poslední vlak
7.-Silvestr s dědou
8.-Tenhle striptíz platím já
9.-Slivovice
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (7)
Bakaláři jsou kultovní cyklus krátkých povídek různorodé kvality. Některé jsou úžasné od začátku do konce. Jiné nestojí za nic, ale poslední minuta svým vyvrcholením to celé změní. A další jsou úplně marné. Stejně jako tomu bývá v jakýchkoliv povídkách. Tyhle přece mají v sobě něco svého, a to ten svůj kult. Ty slavné československé herce, kteří v nich hráli a především to retro, které na vás dýchne z každého dílu. [228. hodnocení, 7. komentář, 61%] ()
Dá se říci, že jsem viděl hodně dílů. Možná dokonce i všechny. To ale s jistotou tvrdit nemohu. Musím ale uznat, že většina se povedla. Je vidět, že když se chce, tak to prostě jde. Většina herců (někteří již bohužel nežijící), předvedla kvalitní výkony a když je v TV repríza vybraných povídek, rád se na to s chutí podívám. ()
Bakaláři 98 / Silvestr s dědou Tenhle striptýz platím já Slivovice // Bakaláři 98 / Cesta do Paříže Dovolená Sedm a jedna noc // Bakaláři 98 / Rodinné šperky Svědectví Širák // Bakaláři 98 / Hřích Přehmat Skříň // Bakaláři 98 / Listonošky Doma je doma Poslední vlak // Bakaláři 98 / Elixír lásky O příliš malém zázraku Krupice // Bakaláři 98 / Intuice Telefon story Trapas // Bakaláři 98 / Pas Systém Jarda Král Andělé // Bakaláři 98 / Ukradená babička Ostuda Tonda // Bakaláři 98 / Bloček Souhvězdí Velké medvědice Hřích faráře Ondřeje ()
Přesně tak jak jsem napsal na profilu pořadu: Bakaláří 1997. Takže hodnotím na uspokojivých 49% = ** ()
Bez Menšíka to není ,,to pravé ořechové". ()
Zaujímavosti (8)
- Ke svému názvu přišli Bakaláři až později po svém vzniku. První pořad se jmenoval Kufr za dveřmi. O příběhy na toto téma tvůrci požádali psychiatra Miroslava Plzáka, Jaroslava Dietla a Vladimíra Menšíka. Vladimír Menšík tehdy napsal povídku o manželovi, který při banální hádce rozkopl dvířka od kredence a kufr, do něhož je jeho žena uložila, aby je odnesl opravit. Manžel poté nalezený kufr za dveřmi považoval za vyhazov. Diváci byli nadšeni, psali a přáli si pokračování. (Paity)
- Když dramaturgyně Alena Berková připravovala výběr z nejlepších bakalářských příběhů, záměrně sáhla do archivu z let 1971–1980, kdy se na nich podíleli Jaroslavové Dietl a Dudek. Když oba odešli, protože jim začala být těsná dramaturgická klícka, která striktně Bakaláře tlačila nejen do veselé noty, ale navíc čím dál tím více do politických námětů, přestal být pořad tím, čím býval v dobách svého největšího lesku. Potvrdilo se rčení, že se dvakrát nevstoupí do téže řeky. Připravit šest pokračování, které obsahuje tři povídky, představovalo nejen neskutečné množství hodin strávených prohlížením archivních snímků, ale také hodiny práce ve střižně. „Říkala jsem si, že tu jsou velmi dobře – scenáristicky, režijně i herecky – zpracované příběhy a že by stálo za to vybrat ty nejúspěšnější a znovu je přinést divákům. Napadlo mě, že by je mohla moderovat Martina Menšíková. Aby to byl takový dialog dcery s otcem, který už bohužel není mezi námi," vzpomíná Alena Berková na podnět, který ji před dvěma lety vedl k tomu, znovu oprášit Bakaláře. Tehdy ještě žil Jaroslav Dudek a s jejím nápadem po krátkém váhání souhlasil. Jenomže třicet let staré příběhy přece jenom potřebovaly určité úpravy, aby byly zajímavé i pro současného diváka. A tak přišla na řadu ona střižna, kde se třeba patnáctiminutový příběh upravil na osmi devítiminutový. „Žijeme v jiné době a jiném tempu. Vyžaduje ho i film. Když jde žena z kuchyně do ložnice, nemusíme už ji sledovat, jak prochází předsíní a obývákem," zdůvodňuje to Alena Berková. „Noví" staří Bakaláři pod zkušenou střihačovou rukou omládli, tak jako omladí odbornou rukou zahradníkovou přistřižený keř. V této svěží podobě se objevili roku 2001 v obnovené premiéře na obrazovkách. (Paity)
- Na závěr každého vysílání bylo losování televizní loterie Mates. Do studia přicházeli autoři námětů jednotlivých příběhů. Diváky zajímalo, jak vypadají, co jsou zač ti, jejichž příběh se objevil na obrazovce. Losování se vysílalo živě, to přinášelo spoustu úskalí. Už jenom to, že má být televizi v jedenáct večer někdo, kdo kvůli tomu musí přicestovat z opačného konce republiky, která tehdy zahrnovala i Slovensko. Účinkování s lidmi, kteří se neuměli pohybovat před kamerou, měli trému, trpěli různými deklamačními vadami, vyžadovalo někdy značnou diplomacii. (Paity)
Reklama