Dítě džungle

Když jsem před lety stejnojmennou knížku četla, hned jsem si říkala, jaký by to byl dobrý námět pro film. Teď jsem trošku na rozpacích. Zdá se mi, že film život v džungli hodně romantizuje (což ale bylo i v knížce, přece jenom je založená na dětských vzpomínkách) a že se málo věnuje tomu, jaký dopad na hrdinčin dospělý život její dětství mezi domorodým kmenem v Západní Papuy mělo. Filmu také vévodí hodně romantická hudba, která se mi sem absolutně nehodila. Letecké záběry na dešťový prales jsou nádherné, ale to na výborný film bohužel nestačí. Srovnání film/knížka (Sabine Kuegler) - 5/5. (09.02.2012)

Hodně zajímavý film. Mě se to vážně líbilo, je to takový svérázný pohled na film tohohle druhu, pojatý z pohledu německého dítěte, které vyrůstá v Jungli. Hezky zpracované, ale chvílemi jsem se, možná i kvůli délce filmu lehce nudil a přišlo mi, že se děj nikam moc neposouvá. Ale v celku určitě stojí za shlédnutí, pěkný zážitek. (16.01.2013)

Papua Nová Guinea je oblastí, která stále přitahuje pozornost nejen badatelů jako byli Lévi-Strauss (čti stros, je to Francouz) či Mirceau Eliadu, ale také nás všech. Všichni chceme vědět (alespoň něco) o tom, jaký život vedli dřívější lidé, jaký byl jejich pojem času, přítomnosti v pojmech minulosti a budoucnosti, organizace společnosti, rození a péče o děti, vztahy mezi muži a ženami, pojem smrti a magie živých, duchů a nadpřirozena. Dílčí informace se dozvídáme i z televize, díky mnoha cestovatelům (nedávno tam byl i jeden Slovák), kteří si chtějí vysloužit mediální ostruhy tím, že budou postupně narušovat místní komunity, až do jejich úplného konzumního zblbnutí... Zkusme ale věřit Sabině Kueglerové alespoň v tom, že je to tam dnes tak, jak popisuje (na jedné straně je třeba těžko uveřitelné, že domorodá dívka navštíví bělošku; i když na druhé straně kniha "Dítě džungle" (zvláštní název, když do džungle nesměla vstoupit) obsahuje několik skvělých fotografií - dost se lišících od filmových kulis; na jedné z nich, velice pěkné, je Sabina s dívkami s kmene Danuwar Rai). Takže tu máme tři zdroje, které jsou často v rozporu: poznatky strukturálních antropologů, vlastní zážitky Sabine Kueglerové a film. Tyto rozdíly nejsou zásadní, ale jsou velmi důležité. (Ve filmu např. říká otec, že domorodí muži jim nepomohou se zavadly, protože to jsou válečníci a ne nosiči, zatímco Sabine píše ve své knize: "S transportem zavazadel do dřevěného domku nám pomáhali kmenoví válečníci (podobně se liší dřevěný domek na fotografii a ve filmu)." Zřejmě obě informace jsou pravdivé, odehrály se však v jiné době. Pozn. 1: V úvodním komentáři se ptá (Sofia), zda je Sabine "Evropanka nebo příslušnice kmene Fayu? Odpověď na totu otázku je tak jednoznačná, že úplně ztrácí smysl. Sabine samozřejmě porovnává oba typy společností, ale to na věci nic nemění. Pozn. 2: Tak jako tak fungovala Sabinina rodina v prostředí domorodců jako pátá kolona. Potraviny a artefakty vyměňovali za nože, rybářské háčky, provazy, zrcátka atd. Ostatně neznám případ, kdy by to fungovalo jinak. Navíc ukončit letité války mezi kmeny vstoupením mezi válečníky a zlomením několika šípu a kopí, je třece jen za pomezím naivity. Je to jakoby Fajuové příšly do Ameriky trhat bojovým vrtulníkům vrtule. Pozn. 3: Hudba dobrá, včetně písničky před hořícím domem (téma "V Hodoníně za vojáčka mě vzali"). Svět už prostě víc než nějaké variace neutáhne. Druhá půlka filmu už byla režijně nezvládnutá. (24.03.2018)

+3* film o životě německé rodiny a dospívání dětí v deštném pralese u domorodého kmene je zajímavý, ale jinak mi nepřinesl kýžený zážitek jaký jsem od něho očekával. Možná je to tím, že je na něm znát rukopis ženské autorky a je spíš o emocích než faktech o chování v džungli. Přišlo mi taky zbytečné, že je film rozdělen na kapitoly, i když na sebe mnohdy dějově navazují. Kdo je však na film zvědavý, tak na mě moc nedejte a zkuste posoudit sami, protože podobných filmů moc není. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.03.2018)

Tak tohle byl nářez! Okamžitě jdu ladit internetové přijímače a dozvědět se něco víc o Sabině Kuegler. Tento film mi přinesl obrovský zážitek ze světa nepoznaného i v dnešní době. Ono přijet na sklonku sedmdesátých let na Papua Novou Guineu s celou rodinou a myslet si, že tamní návštěva bude v pohodě a bez problémů, může jenom blázen. A myslím si, že táta Kuegler blázen taky tak trošku byl, protože normální jedinec by svojí rodinu čítající manželku a tři děti mezi kanibaly rozhodně jen tak neposlal. Překvapilo mě ale, jak se tvůrci ujali celého námětu a připravili neuvěřitelně lidský příběh, který není vůbec zlý, jako spíš zajímavý. Za příklad dávám kočku, kterou si jedno z dětí na ostrov přivezlo a do konce filmu se jí vůbec nic nestalo. Tento film není o strachu, že nám Papuánci sežerou rodinu, jako spíš o tom, co s nimi rodina všechno zažije. A díky řadě nádherných myšlenek, krásných záběrů a neuvěřitelných momentů porovnávajících západní svět a tamní život si tenhle film nezaslouží nic jiného, než pěti hvězdičkové deklasování! Nádherný film s neméně nádhernou hudbou! Viděno v rámci festivalu Německá filmová pavlač! (29.07.2017)