Dítě džungle

Tak takových míst v rozličných končinách naší krásné planety je už hodně málo, což je neoddiskutovatelný fakt. Vizuálně je film sice velmi funkční, ale taky ve své podstatě hodně zidealizovaný. Místní domorodci mě sem a tam spíše připomínali malý kluky zápasící na pískovišti. Celé se to pokouší namluvit, jak by to v kontaktu s moderní civilizací vše krásně fungovalo. Z realistického pohledu si myslím, že společenství lidí na stupni doby kamenné nepotřebují ani nestojí o zušlechťování ducha, protože zcela preferují jiné hodnoty. Skoro se chce říct a domnívám se, že čím víc se tam civilizovaný člověk bude snažit jezdit, tím víc to bude mít na ně nepříznivý vliv. (02.03.2014)

Hodně zajímavý film. Mě se to vážně líbilo, je to takový svérázný pohled na film tohohle druhu, pojatý z pohledu německého dítěte, které vyrůstá v Jungli. Hezky zpracované, ale chvílemi jsem se, možná i kvůli délce filmu lehce nudil a přišlo mi, že se děj nikam moc neposouvá. Ale v celku určitě stojí za shlédnutí, pěkný zážitek. (16.01.2013)

Teda! Nádhera!!! To snad ani nemohli točit Němci !!! Tahle cesta do pravěku někam do paleolitu bránou času byla dech beroucí. Sice nejeden kmen už takto zašel, protože nejprve to začalo nějakou tou expedicí, pak nějakým tím misionářem., otrokáři či prospektory s těžařskou spol. za zády a bylo často za pár let vymalováno... Osobně razím ten názor, že pokud ještě někde jsou neobjevené domorodé kmeny a je jen píď podezření, kde by mohli být aby se nechali vlastnímu osudu a svému způsobu žití a náhledu na svět. pokud nejsou v kolizi s blízkou civilizací a jsou někde hluboko v džungli izolováni ať se tam třeba staví na hlavu... On už jen ten import věcí z moderního světa vrtulníkem počínaje dost ruší a to je nikdo ani nemusí ovlivňovat v myšlení, náboženství či v tom co a jak dělají. Před nedávnem jsem dočetl knihu Ztraceni v Shangri-la. V dost blízké oblasti té z filmu se za války zřítila armádní Dakota. Přežilo pár členů osádky a zdravotní sestra, která se tak podobným způsobem dostala do doby kamenné. Místo kam spadli obýval podobný kmen. Nevím na kolik je reálný základ tohoto příběhu, ale třeba boj je popsán téměř identicky s tím v knize a ta byla sepsána podle skutečné události. Je zajímavé, že poté co byla osádka Dakoty zachráněna armádou, o kmen se všichni začali zajímat a to byl jeho konec a konec způsobu jeho dosavadního žití. A nejzajímavější na tom je, že v jedné z jeho bájí se říkalo, že jednou z nebe spadne velký pták a kmen zanikne. Proto jsem fascinován šel do tohoto příběhu a musím tedy uznat, že to bylo natočené fantasticky. kamera, hudba, nádherné záběry na džungli a domorodý kmen... I ten střet světů je tam zvolen velmi rozumně, filmový hrdina Klaus byl evidentně osvícený muž. trochu jsem se bál co v džungli vše nevyvede jeho žena, ale nakonec to dobře dopadlo. No a Sabine chápu. Muselo být pro ni složité uvíznout mezi dvěma světy, přičemž paradoxně ten pro nás a píšu to tak záměrně ,,primitivnější'' avšak opravdovější byl jejímu srdci blíže. Nádherná záležitost, dávám za 5 kopečků zmrzliny co chutná lépe než třtina nebo krokodýl ! * * * * * (28.12.2017)

Tak tohle byl nářez! Okamžitě jdu ladit internetové přijímače a dozvědět se něco víc o Sabině Kuegler. Tento film mi přinesl obrovský zážitek ze světa nepoznaného i v dnešní době. Ono přijet na sklonku sedmdesátých let na Papua Novou Guineu s celou rodinou a myslet si, že tamní návštěva bude v pohodě a bez problémů, může jenom blázen. A myslím si, že táta Kuegler blázen taky tak trošku byl, protože normální jedinec by svojí rodinu čítající manželku a tři děti mezi kanibaly rozhodně jen tak neposlal. Překvapilo mě ale, jak se tvůrci ujali celého námětu a připravili neuvěřitelně lidský příběh, který není vůbec zlý, jako spíš zajímavý. Za příklad dávám kočku, kterou si jedno z dětí na ostrov přivezlo a do konce filmu se jí vůbec nic nestalo. Tento film není o strachu, že nám Papuánci sežerou rodinu, jako spíš o tom, co s nimi rodina všechno zažije. A díky řadě nádherných myšlenek, krásných záběrů a neuvěřitelných momentů porovnávajících západní svět a tamní život si tenhle film nezaslouží nic jiného, než pěti hvězdičkové deklasování! Nádherný film s neméně nádhernou hudbou! Viděno v rámci festivalu Německá filmová pavlač! (29.07.2017)

Iba nedávno som videl Barabášov film Pururambo a tento sa od neho líši iba dramatizáciou. Oba priznávajú, že objavovaním neznámeho to objavené súčasne ničíme. A je úplne jedno, či tým "civilizáciou" nedotknutým tvorom vnucujeme nejakého neznámeho bradatého bieleho človeka, či ich ženy nútime nosiť podprsenky alebo ich ohromujeme výdobytkami našej techniky. V každom prípade budú po odchode misionárov, bádateľov, lingvistov alebo trebárs prospektorov v pôvodnom kmeni žiť úplne iní ľudia, než tam žili predtým. Vo fyzike som sa kedysi učil, že pozorovanie extrémne malých objektov limitujú vlastnosti pozorovacieho média čo môže viesť až k zničeniu pozorovaného. Preto neznášam filmy o archeologickom barbarovi Indiana Jonesovi a môj obdiv patrí archeológom, ktorí polovicu nájdeného znova zahrabú, aby aj naši nasledovníci mali čo objavovať a skúmať. Tento film je nakrútený z pohľadu mladej ženy, ale aj tak som si neodpustil napísať predchádzajúci text, aj keď by sa zdalo, že s inscenovaným príbehom nemá nič spoločné. (31.07.2019)