Inferno

Argento rozehrál symfonii strachu a hrůzy, do partů dal razanci sobě vlastní, tvůj snový styl, ale své dílo nedotáhl do konce a poslední partituru nahradil nějakým nedotaženým šmidláním. Jeho styl, kdy si po probuzení zapuisuje své sny a pak je spolu se scénáristou poskládá do mozajky celého děje slavil už dávno před Infermem své úspěchy a právě tady ho nechal spinkat v kolébce tvůrčího snažení a i když občas ze spaní vykřikne, je to na ději znát. Křiklavé až diskofilní barvy ulic a zákoutí, depresivní sklepení, postavy a atmosféra. Jen ten scénář druhé poloviny příběhu, tam to skřípe, tam to vrže. Postava Smrti samotné mi spíše připomíná průvody na karnevalech někde v Mexiku, těch na uctění mrtvých. Není to nic překvapivého a tak musím sáhnout k průměrnému hodnocení. Takže hranice mezi snem teď zůstala neprolomena a dojem z celého díla může být rozpačitý, stejně jako gurmánský dojem z přesoleného jídla. (29.07.2004)

Moje oblíbená argentovka (i když v ní nehraje režisérova nádherná dcera) a taky jeden z nejoblíbenějších horrorů. Skvělá (a vážně červenomodrá) atmosféra beznadějného surrealistického strachu, na giallo hodně promyšlený děj a přesně padnoucí hudba (která kupodivu sama o sobě moc nevyzní, ale k filmu je úžasná). Argento is my master. ||| Po druhém shlédnutí potvrzuji pět hvězdiček. Nejlepší, nejpromyšlenější, příběhově nejpropracovanější, nejsurrealističtější, nejatmosféričtější Argentův film. Má pár nevýhod (hudba není tak dobrá jako u jiných argentovek, mimo to tam není Asia Argento ;) aj.), ale i tak si nedokážu představit člověka, kterého by nepohltila a nevsála do sebe jeho nepopsatelně úžasná atmosféra, taková deštivá, šedočervená, temná. Film je spíš strašidelný a atmosférický, než brutální. Trilogie matek patří k nejlepším horrorům všech dob a tohle je její úžasná prostřední část. A Daria Nicolodi tu kupodivu hraje i vypadá úžasně. ... a tady bych ocitoval úžasný závěr, jenže to by bylo spoilerování... (04.06.2009)

O niečo lepšie než Suspiria, približne rovnako dobré ako Profondo rosso. Nepochybne najkonzistentnejšia a najhustejšia atmosféra v celej Argentovej filmografii. Superluxusný darček pre hororového fanúšika, ktorý má zmysel pre umenie v užšom zmysle slova. Ťažko ho ocení ten, kto očakáva scenár zbastardený racionálnou logikou. V skutočnosti nič tak hororu nepristane ako iracionalita - brnkanie na kakofonické struny podvedomia je neefektívne, ak sa spája s vypočítavosťou. Najlepšie horory sú potom práve tie, ktoré evokujú rozumom nekontrolovateľné zlé sny. Ak si ich po prebudení pamätáme, síce si okamžite povieme - panebože, to bola ale blbosť, hneď vzápätí však dodáme - ale krásna. Racionalita je jednorozmerná, iracionalita nekonečná. Ako by sme inak mohli oceniť Lost Highway či Mulholland Drive? A čo Inferno? Možno brať vážne film, v ktorom je 80% času vyplnených blúdením hrdinov po zlovestných interiéroch sálajúcich červeným a modrým svetlom? Možno brať vážne horor, v ktorom sa objavuje personifikácia smrti v najklasickejšej možnej podobe? Zlé otázky vo svete prekypujúcom takou jedinečnou fantazmagorickou kvalitou. Inferno je geniálne v tom, ako efektívne dokáže v divákovej pamäti odkrývať polozabudnuté detské obsesívne ludikatívne aktivity - snáď každý 8-ročný fagan sa aspoň raz vydal na dobrodružnú výpravu po blízkom, no neznámom a strašidelnom teritóriu, pričom si nepretržite kládol rovnakú otázku - čo sa stane, ak zájdem ďalej, než sa mi zdá rozumné. Inferno nie je horor, pri ktorom sa omdlieva hrôzou, skôr straší a stimuluje fantáziu, čo je úplne najlepšia kombinácia, akú môže "scary movie" v podžánri "evil house" ponúknuť. Apokalyptické finále s desivou hymnickou piesňou a divadelne gestikulujúcou Smrťou považujem za jedno z najlepších v žánri. (03.07.2006)

Argento po Suspirii šel ještě více dopředu. Vylepšil gore, atmosféru a i hudbu, takže Inferno podle mého gusta je jeho nejlepší dílo, které vytvořil. Příběh jde sice stranou, ale o to tu tolik nejde. Po několika letech jsem si Inferno zase pustil a musím zvýšit hodnocení. Já si nemůžu pomoci, ale tohle je jeden z nejlepších hororů vůbec. Skvělá atmosféra plná tajemna a skvělého hudebního doprovodu. Škoda, že se něco takového mu už nikdy nepodařilo zopakovat. 90% (18.06.2012)

Druhy diel argentovskej trilogie Suspiria - Inferno - Armada Demonu : Matka Slz pokracuje svojim druhym dielom zvanym Inferno. A ono, ako to uz u trilogii byva dobrym zvykom, dvojky su vacsinou podradne filmy. U hororov to plati dvojnasobne. Ponajprv chyba baletna akademia a jej naoko kludna atmosfera, chyba mraziva strasidelna atmosfera ako u jednicky Suspiria. Ano, rezia Daria Argenta je stale na urovni, tento pan sa rezii proste rozumie, to nemozno spochybnit. Chyba vsak vyraznejsi pribeh a dejova linia, a co je najhorsie, pribudlo nudy. U Suspirie bola nuda stlacena na minimum, tu vsak dostala neprimerane vela priestoru. Dialogy su taktiez tazkopadne, ako u Suspirie. Nic to, horor je to stale na urovni, a urcite si radsej pozriem tento film nez Fulciho film Il Gatto Nero povedzme. 76 % (05.04.2014)