Vrásky z lásky

Film pro velmi malou cilovou skupinu, v dnesni pretechnizovane, zbesile rychle podivane zamerene predevsim na mladsi publikum, je film Vrasky z lasky zase pro publikum z opacneho polu. Ale je to natocene tak dobre, ze si v tom kazdy najde to sve. Pan reziser proste nema strach a natocil tento film, ktery je v dnesni dobe tezko prodejni. Ale kdyz najdete tu odvahu a pustite si tento snimek, neprijdete o krasne obrazove kompozice seskladane z sumavskych hvozdu, vtipnou roadmovie i dramatickou emocionalni spršku. Najdete zde odkaz na filmy z dob minulych, kde do jakekoliv minirole byl obsazen hvezdne nablyskany herec (Preis, Taclik, Vilhelmova, Geislerova, Holub, Hadek, Navratil a jini) proste Strach ma potencial a ja mu fandim. (31.12.2013)

Poslední film Radka Brzobohatého, který za svou hereckou kariérou udělal důstojnou tečku. Jiří Strach opět potvrdil svoje režisérské kvality a natočil moc příjemný film, kde se dramatický děj brzy mění ve svižnou road-movie a kde se po létech na filmovém plátně potkali Bohdalka s Brzobohatým. Velmi se mě líbila také Jiřina Jirásková. Jiří Strach i do sebemenší roličky obsadil známou tvář a tak je snímek mnohem zábavnější. Kvituji nádherné záběry podzimních krajin a hudebního rozpoložení Jana Jiráska. Nečekal jsem moc a dostal jsem hodně. EDIT 1.10.2023. Po druhém shlédnutí zvedám na plný počet. Film je smutný a veselý zároveň, velmi oceňuji skloubit takovou kombinaci tak, aby na plátně stoprocentně fungovala. Jiří Strach prostě umí! Bohdalka fakt válí, fakticky je to PANÍ herečka. To samé Radek Brzobohatý. Sledovat jejich dialogy je prostě úžasné. Sranda a také notná porce melancholie. Navíc mám moc rád filmy o stáří a v tomto snímku to pravdivými hláškami jen sviští. "Jediný, co na stáří sympatické je, že už můžete říkat vždycky pravdu." Moc krásný film. (14.09.2022)

Dvě české herecké legendy si vrásky z lásky nedělají. Po letech se znovu sešly před kamerou, aby se jejich cesty jednou provždy definitivně rozešly. V tomto filmu tomu ale tak není. Starý, a podle svých pocitů nepotřebný učitel v penzi Ota má problémy se zrakem, své rodině je na obtíž a vedle toho nemůže zapomenout na jedno dávné setkání s kdysi slavnou herečkou, po němž mu zbyla jen zašlá fotografie s jejím podpisem a věnováním. Také kdysi obletovaná herečka neprožívá ideální období. Žádný z režisérů si na ni ani nevzdechne a podzim svého života tráví v ústrání v ústavu sociální péče, kde nepatří pro svoji komplikovanou povahu právě k nejoblíbenějším. A zanedlouho se tihle dva povahově rozdílní lidé setkají znovu, a jejich bezprostřední shledání jim dá symbolickou naději, že i v jejich věku se dá plnohodnotně žít a ne jen přežívat. Dílem smutný a dílem veselý je tento celovečerní počin režiséra Jiřího Stracha, kterým oslovuje především nejstarší generaci diváků. Přes všechna příjemná divácká pozitiva, film nedisponuje nijak zvláště silným příběhem, ale je poměrně originální v režii, příběhové linii a celkovém pojetí. Škoda strnulosti některých scén, které nemají daleko do statického televizního standardu, ale v kinech film obrazově obstojí. Jiřina Bohdalová dokazuje, že je pro ni maličkost utáhnout celý film a Radoslav Brzobohatý je svým civilním projevem zdatným hereckým přihrávačem. A právě vrásky tenhle film spolehlivě vyhladí po dobu své stopáže a nehraje si na žádného posla životních mouder. Právě naopak. Sympaticky se totiž nebere moc vážně a má dokonce i jadrnou mluvu. A životní nadhled je potřeba. A to nejen ve filmu. Mé hodnocení: 70% (30.04.2012)

Poctivej, na nic si nehrající snímek, který by ovšem bez Jiřího Stracha nebyl tím čím je. Každá scéna má něco do sebe a ve filmu pro mě nebylo jediné hluché místo. V poslední době mi přijdou všechny české filmy jak přes kopírák, tenhle byl jiný... Film údajně propadl, nevyrovnává se kvalitám Babího léta atd. V kině film působil velice příjemně a v televizi se na něj taky rád podívám. Podle mě film časem zraje a své nové diváky si vždycky najde a bude jich přibývat. Herecké obsazení a výkony jsou bez debat. Jako kdyby u toho dnes už posledního společného setkání J. Bohdalové a R. Brzobohatého před kamerou nikdo nechtěl chybět. Stále to tam je, stále ta chemie mezi nimi funguje. Jiřina se předvedla opět jako živel, ale zase se jí podařilo vložit do své role něco nového - v 80 letech neuvěřitelné a R. Brzobohatý měl sice usedlejší roli, ale k dokonalosti ji dovádí svou celkovou vyrovnaností a upřímným výrazem. Všechna čest těmto dvou jedninečným hercům, kteří mají dle mého, nominaci na Českého lva jistou. A nesmím zapomenout na závěrečné titulky, kde zazpívala Szidi Tobias tak podmanivou písničku "A staré rány nebolí", že nešlo odejít z kina dřív než nezazněl její poslední tón... (25.09.2012)

Príbehy o vyrovnávaní sa so starobou a snahou niečo ešte dokázať, realizovať sú veľmi potrebné v spoločnosti, ktorá by starých najradšej izolovala v ústavoch. Námet obstojný, humor vydarený, no miestami zaváňa inscenačnými postupmi v duchu hesla: Prijateľnosť pre všetkých. Celok napriek tomu drží pokope, nedostavujú sa závažnejšie pokrútenia hlavou nad trápnosťou. Výhrada smeruje k takému typickému českému sociálnemu a zemepisnému ukotveniu: učiteľ a herečka rôznorako putujú krajinou. Dočkajú sa niekedy filmového spracovania staroby murári, dojičky kráv či predavači v supermarketoch? Snáď nie je vyárendovanie toho priestoru zabrané naveky vysokoškolákmi alebo vysokoškolsky vzdelanými potomkami dôchodcov, ktorí profesne po celý život (za peniaze) duchovne či umelecky povznášajú národ? (25.01.2015)