Nøgle hus spejl
Key House Mirror
Réžia:
Michael NoerScenár:
Anders Frithiof AugustKamera:
Magnus Nordenhof JønckHrajú:
Ghita Nørby, Sven Wollter, Trine Pallesen, Jens Brenaa, Michael Sand, Marie-Louise Coninck, Martin Hall, Eva KååsObsahy(2)
V domově důchodců Lily pečuje o svého Maxe, který se po několika mrtvicích nemůže hýbat ani mluvit. Po boku manžela se ale cítí v pasti, takže když se sem nastěhuje temperamentní džentlmen, je Lily jím i jeho vášní k životu zcela okouzlena. Manželé Lily (Ghita Nørby) a Max (Jens Brenaa) jsou svoji už přes padesát let. Teď společně žijí v pečovatelském domě, na jehož profesionální péči je Max po prodělání mrtvice zcela závislý. Lily, která tak musela odložit vlastní život stranou, zoufale touží po vzrušení a intimitě. Když se pak vedle nich nastěhuje muž, který si říká "pilot" (Sven Wollter), je Lily jím i jeho vášní k životu naprosto okouzlena. Lilyini příbuzní ani ostatní obyvatelé domova ale nejsou z její nové známosti příliš nadšení. Lily, která u vlastní rodiny naráží na nepochopení a po boku Maxe se cítí jako v pasti, se rozhodne prolomit mříže svého neviditelného vězení a získat zpět kýženou svobodu. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (20)
Viem, že veľa ľudí tento snímok chváli, ako je citlivo a dramaticky veľmi dobre spracovaný, ale nemôžem si pomôcť... na mňa to pôsobilo dosť umelo a cudzo. Ale možno je to len tým, že v dánskych domovoch pre dôchodcov to funguje trochu inak ako u nás, tak to vidím skreslene. U nás je to peklo kde romantika je na poslednom mieste, tam v Dánsku je to asi prechádzka ružovou záhradou. Jediné čo ma výraznejšie oslovilo bol zaujímavo vykreslený vzťah matky s dcérou. 60/100 ()
Jen Sever napadne scénář v místě, kde si už nikdo nedokáže představit život. A erotická scéna v domově důchodců? To je teda má premiéra. Jediný film, který byť jen naznačil zimu života v tomto místě, je Zápisník jedné lásky, jinak jsem nic podobného neviděla. Aneb Když jdou senioři do puberty. To však nic nemění na tom, že se mi to táhlo. Jediný zvrat bylo zjištění, že má hlavní hrdinka amnézii, jinak jsem seděla s hubou dokořán u jejího románku. Nic víc. Jde tedy o jeden z nejméně záživných severských snímků a vězte, že takových je sakra málo. Díky Ódine. ()
K něčemu takovému se strašně těžko píše, jaké jsem měla pocity. Bylo to moc smutný a myslím, že to hlavně ocení ti, kteří mají rodiče v tomto věku. Nakonec se to bude jednou týkat i nás samotných. Možná pochopíme, jak je důležitá empatie a pochopení, jak je důležité dát vědět, jak jsou pro nás stále důležití a jak je milujeme....... ()
Téma tak blízké, až mě mrazí. Té paní mi bylo líto, strašně moc! Brečel jsem a vzpomínal na svou nevlastní prababičku. Byla to filmová pocta všem starým nemocným lidem, kteří to mají velmi těžké. Ta postupující demence, ztráta soudnosti, neuvědomování si souvislostí... Tenhle film mě bolel. A zanechává mi v srdci strach z budoucnosti. ()
Silný film. Většinu z nás čeká stáří, já už do něho nakročil. A navíc v dnešní společnosti, kdy se prodlužuje věk, ale nikoliv kvalita života, snad není rodiny, která by nezažila problémy se svým blízkým, upoutaným na lůžko anebo zase se starcem, u něhož se projevují první příznaky demence. Ale i ti chtějí žít. Žít a užívat života. Lily hluboce milovala svého manžela a doprovodila jej až do Domu seniorů, jenže - jak se postupně dozvídáme, bylo to také především proto, že její dcera s manželem se rozhodly prodat její domek... Nebylo divu, že našla vztah k optimistickému staříkovi, bývalému pilotovi, který jí vyprávěl o krásných vzdálených městech a slíbil jí cestu do Paříže, ačkoliv sám věděl, že jeho zdravotní stav mu takovou cestu již neumožňuje. A že se pak dostala k dalšímu konfliktu s rodinou... Asi nejlepší dánský film, který jsem v posledních letech viděl. ()
Reklama