MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Po dlouhém odkládání jsem se konečně vrhl na Mindhuntera a sjel jsem obě série během pár dní. 1. série mě upřímně až tak nestrhla, chvíli mi trvalo si zvyknout na pomalé tempo, absence násilí i jakékoliv akce mě rozhodně mrzela, ale čím rychleji se blížil ke konci, tím víc si mě seriál postupně získával. Finále 1. série je rozhodně našlapané a donutilo mě pustit si okamžitě druhou a tu jsem sjel za jeden den. Pohovory s různými sériovými vrahy jsou rozhodně znepokojivé a patří k tomu nejlepšímu, co seriál nabízí. Vyloženě unešený jsem byl když se děj přesunul do Atlanty, kde se odehrávala půlka 2. série kde se odehrával hon na Atlanta Monster, vrah 25 dětí a policie téměř bez důkazů. Tam byl Fincher nejsilnější v dusné a nekompromisní atmosféře. Oba představitelé FBI hrají výborně a Anna Torv mě vyloženě pila krev svou nesympatičností a chladností. Výborná je i znepokojivá hudba. Seriál rozhodně utkví v paměti a zamrzí, že další série nebudou. Příběh*****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost*****, Hudba*****, Vizuál*****, Atmosféra*****, Napětí*****. 9/10. (16.02.2021)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

Zasazením děje do minulosti se seriál zbavuje případné hrany, protože na zobrazenou perverzní společnost se pohlíží jako na archaickou a částečně překonanou - není důvod cítit se vyvedený z míry (Je zajímavé, že u Zodiaka to neplatí, nebo jsem z něj ten pocit sledování něčeho mrtvého a odděleného ode mě na rozdíl od tohohle neměl). Až příliš čitelná kauzalita činů, které mají snadno vystopovatelnou motivaci, jednoduché řešení a vysvětlení,dovádí seriál k brzké průhlednosti. Je to určitě povedená kriminálka, ale od Fincherova týmu bych čekal víc než stylové retro - a to tu nenacházím. (V půlce série.) (05.01.2018)

Fascinující cesta do mysli psychopatů. David Fincher a Netflix. Když vidíte tuto kombinaci, musí prostě zaujmout vaši pozornost. Netflix poslední dobou točí jednu velkou parádu za druhou. A co je skvělé na tomto seriálu? To, že už od počátku má velice zajímavý námět, který vás přinutí se chtít ponořit hlouběji. Obsazení hlavního protagonisty Holdena Forda je povedené a člověka by ani na chvilku nenapadlo hledat v něm někoho, kdo hrál v Glee. Tady jsou totiž jeho herecké výkony na pomezí dokonalosti. Příjemným bonusem je i jeho kolega Bill Tench, jehož striktní postoj jak k řešení případů, tak k vyslýchání vrahů, je příjemným okořeněním. Dá se tedy říct, že psychologie postav a celkového příbehu je velice zajímavá. Atmosféra doby je dokonalá, hudba je trefná a proměna hlavního hrdiny mě baví. Třešničkou na dortu jsou ale samozřejmě rozhovory s vrahy. Tyto dialogy jsou místama neskutečně silné, vtahující a přinášejí skutečně prvotřídní zážitek. Zejména první dva díly a hovory s Edmundem Kemperem (podoba jak řemen a ztvárnění role naprosto neskutečné). Není to kdovíjak akční a zas tolik se toho zde neděje, ale je to výtečná sonda do mysli sériových vrahů při jejich zpovídání. Už dlouho jsem neviděla seriál, který by působil tak filmově dobrě. - "How do we get ahead of crazy if we don't know how crazy thinks?" (18.09.2019)

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)