Rivali

Tak jsem doufal, že po druhé kinoprojekci už dokážu napsat nějaký smysluplný komentář, ale stále mi na jazyk nepřichází nic jiného, než chvála. Jediná změna je, že na podruhé se mi Rivalové líbili ještě trochu víc a bez nadsázky vyhrávají soutěž o nejlepší kinozážitek roku. Je až depresivní, že tomu filmu prostě nemohu absolutně nic vytknout. Vše funguje přesně tak jak má, skvěle prokreslené postavy, příběh i dokonalý soundtrack. Ron Howard mě dokázal bezchybnou stylizací prostředí, postav i kamery na dvě hodiny přenesl do sedmdesátých let. Na filmu je především chvályhodné, jak se dokázal vyhnout klasickým stereotypům a klišé většiny sportovních filmů, ani z něj nekape Hollywood. /// P.S. beztak je vtipné, že se Rivalové v zásadě nelíbí jen upjatým ženám a homosexuálům ;) (29.11.2013)

Trvalo mi celých osm let, než jsem se na film podíval, dílem proto, že v poslední době odkládám filmy dost notoricky, dílem proto, že jsem nikdy nebyl velký fanda motosportu. Mým trestem za odklad budiž to, že musím psát komentář už na nové, lepší csfd (o jejíž podobě mám své názory, ale to sem nepatří). Co se Rivalů týče, rozhodně solidní filmařina a dobré obsazení, na film se dobře dívá a dobře se poslouchá jak zvuk motorů tak Zimmerova hudba, ale když už tedy točím sportovní film, uvítal bych víc toho samotného závodění na úkor milostných a melodramatických záležitostí. (14.05.2021)

Jasně, s úžasným příběhem je jednodušší udělat dobrý film než se slabým. Ale i tak, ty dokonale a kýbly dávkované emoce sportu, kde jde o život a kecy stranou... drajv vyprávění, radost, skvělá stavba děje. A to nejsem žádný magor přes auta, aby mě nějak super vzalo téma. Herci perfektně obsazení. Prakticky za 6 hvězd. (21.02.2019)

Absolútne strhujúce! Ešte stále lapám po dychu, do úst a na klávesnicu sa mi tlačia samé superlatívy a hneď na úvod si dovolím označiť tento snímok za filmový zážitok roku. Ako nestranný fanúšik F1 nemám prehľad o histórii a faktoch spred niekoľkých dekád, tým-pádom ma až tak nezasiahli a nerozhodili informácie, že niektoré udalosti (súvisiace s osobami Laudu a Hunta a ich súbojov) boli upravené na úkor hodnovernosti. Tento film nie je dokument, je to film, ktorý na základe jedného z najslávnejších príbehov z histórie motoršportu prináša divákovi pohľad do sveta jazdcov, ktorí sú ochotní ísť na trati až na kosť, cez mŕtvoly a pozrieť sa počas pretekov smrti do očí. Zároveň je až neuveriteľné zistenie ako sa mení športový duch jedného z najnebezpečnejších športov v priebehu rokov. Ako som spomenul, scenár nie je to, čo by som chcel vychváliť, pretože nie je umenie upraviť si sled udalostí tak, aby bol pre publikum čo najpríťažlivejší. To, čo sa nesmie opomenúť je, že Howardovi sa opäť podarilo obhájiť svoje remeslo a natočil film tak pútavo a dychtivo, že vás vcucne do sedadla ako zošliapnutie plynového pedálu v monoposte formuly. Umenie je tá mravenčia práca za kamerou, dodať filmu explozívny nádych v každej scéne, či na trati, v boxoch alebo v dialógoch - a to najmä prácou kamery, strihom a hudbou. Pôsobivá retro atmosféra posúva film ešte o level vyššie. Herci prispievajú k tomuto intenzívnemu zážitku nemalou mierou, Brühl v životnej roli a forme. 100%. (30.12.2013)

Je pouze náhodou, že Ron Howard předvedl nejsuverénnější výkon své kariéry nikoli v Hollywoodu (který by jistě nepřipustil tolik bradavek a kostí trčících z pochroumaných závodníků), nýbrž v nezávislé produkci několika menších studií? Rivalové nejsou bezchybní. Prozření obou hrdinů vytušíte s předstihem mnoha okruhů, ženské postavy jsou pasivní a pro okrasu, některé „hluboké“ dialogy jen vyplňují ticho a snaze o dvě stejně hodnotné charakterové studie škodí, že si Morgan dal výrazně víc práce se zlidštěním monstra („hororové“ záběry zmrzačené tváře jsou na hraně vkusnosti) než se zmoudřením playboye. Přesto právě zdvojení vypravěčů a vytěžování napětí z jejich v zásadě přátelské rivality (skutečný záporák chybí) představuje hlavní tahák jinak veskrze dobrého, ale nikoli výjimečného filmu. Dvě výrazné postavy jsou zárukou dostatku dramatického materiálu po celé dvě hodiny a na konci budete mít s velkou pravděpodobností ještě chuť na přídavek. Morgan nabízí dostatek informací o organizaci závodů v 70. letech, aby byl v obraze i člověk formulemi netknutý a zároveň si dává velký pozor, aby nenaštval ani fanoušky Hunta, ani fanoušky Laudy. Oproti podobně strukturované Plačící pěsti, jejíž finále budí mnohonásobně ambivalentnější pocity (neboť jde o život), u mne opatrné lavírování Rivalů způsobilo lhostejnost, kdo vyhraje, a tedy celkové ochabnutí zájmu o dění na plátně během závěrečném aktu. Skutečnosti, že každý nakonec svým způsobem vyhraje, Rivalové zřejmě vděčí za kromobyčejnou popularitu. Klíčovým faktorem bude ale nepochybně také řemeslná preciznost, díky níž vnímáte závodní sekvence, vytuněné parádně ohuleným zvukem a fetišistickými detaily různých strojových součástek, všemi smysly. Stejně imerzivní jako konzolové závodní hry to ještě není, mnoho však už nechybí. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, xxmartinxx, Aelita, da.silva (11.10.2013)