Paragrafy na kolech

"Milý pane, víte, kdo kupuje auto na splátky? No přece ten, kdo nemá na nové auto." To bylo pokárání od advokáta. Uvědomil jsem si, jak se společnost posunula. Nemáme peníze, ale "kupujeme" vše, co chceme, nejen auta. Jinak příběh o sousedech byl zábavný, zajímavý a hezky ubíhal. Navíc obsazená bylo opravdu skvělé a sedělo mi. (22.03.2024)

O dost méně komediální než první díl. Dva burani pijí a neovládají se. Příběh je ale docela povedený, taková "bakalářská" povídka ze života. Zajímavá je výměra herců do jiných rolí. (25.03.2024)

Cíl kam směřuje příběh, je vlastně dost smutný. Účelová manželství, končící vysokou rozvodovostí. Ale děj je podán zlehka, s nadsázkou a vtipem. Ostatně i závěr vyzní optimisticky a panu Kulovanému to odfrknutí opravdu věřím. Jinak v nezvyklé roli se objevuje Raoul Schránil, ale i ta mu samozřejmě sluší. (26.03.2024)

Bravurní Jiří Císler, jemuž sekundovala dost jedovatá Iva Janžurová, si zřídili pod tlakem okolností "živnost", jež ovšem odporovala zákonům. Příběh byl sice notně přitažený za vlasy, ale vtipný. Včetně závěru. (08.04.2024)

Vébé prakticky nic nekoná (trochu zlepšili svou reputaci čištěním Botiče), tak to aby si člověk našel svoje ukradené auto sám. Místo devítky trabant, zato už se slečnou. Docela milá povídka s velice příjemným obsazením. (09.04.2024)

Jiří Císler bavil, vykládal, přesvědčoval, naříkal, křičel. Luděk Sobota mu svým stylem asistoval. Nicméně tento příběh byl zatím slabší než ostatní, snad i kvůli dost předvídatelné pointě. "Položte mě do hrobu". (11.04.2024)

Kromě paragrafů jsme dnes nahlédli i pod pokličku socialistického hospodářství. Podvůdky, úplatky, nátlak, protekce. Vše lepší jde na export, pro našince nic nezbývá. Jiří Císler prohlásí na stavebním podniku větu: "To je vlastně úžasný, že jste ještě nezkrachovali." Tato věta přesně vystihuje stav tehdejší ekonomiky. Divím se, že přešla přes cenzory. Nebo se v roce 1988 už smělo lehce kritizovat? Nepamatuji se. Každopádně více než humor mě zaujalo právě shánění čehokoli a bída socialistické ekonomiky. Jinak chválím excelentní semetriku Ivy Janžurové a pěknou pointu. (15.04.2024)

Smutný příběh, jehož téma se nejen ve filmu opakuje. Starý člověk je v horším případě na obtíž, v lepším jej "pouze" zazdíme, hlavně že dědictví je doma. Hamižné dětičky se ale nechají nachytat na další odměnu za čas strávený s tatínkem. Konec je vlastně veskrze pozitivní, ale s pachutí nezájmu dětí o staré rodiče. (15.04.2024)

"Můžu bejt upřímnej?" Chudák podpantoflák, který má doma semetriku v podání řízné "Janžurky" se nechá blbě nachytat a jen a jen svoji situaci zhoršuje. Pěkný příběh s vtipným dějem i pointou, který nenudí. (18.04.2024)