Ég man Þig

Ani moje silná zamilovanost do islandské krajiny nemůže přesvědčit můj rozum, aby hodnotil výš. Veskrze průměrná duchařina, ozvláštněná právě jen islandskou (severskou) strohostí, islandskými exteriéry, islandskými herci, islandštinou, tedy celkovou "islandskostí". V záplavě obdobné, především americké produkce, se jedná o zajímavé osvěžení, ale postupem času jsem až příliš často sledoval časomíru a rozpačitě pomlaskával. Nicméně po vizuální stránce jsem si film užil a některé jeho scény mi navozovaly příjemně meditativní náladu. Dal bych si líbit takový delší letní pobyt v prostém domě na islandském severozápadě, bez signálu, bez internetu, třeba jen s foťákem a se zásobou knih. A ovšem bez strašáka ze zelené ponorky. (25.08.2019)

Chladný mysteriózní detektivní thriller s nádechem hororu z Islandu. Film má dvě dějové linie a ta druhá mě zaujala více. Manželský pár a kamarádka se nastěhují do nového domu, kde však straší. V té druhé Starší žena je nalezená mrtvá v kostele s vyřezanými kříži na těle a hlavní hrdina je povolán, aby případ vyšetřil a brzy se dozvídá o temné historii místní komunity spojenou s více vražd především dětí. Pomalé, atmosférické, hezky natočené, dobře zahrané a s pěknou hudbou. Kdo rád chladný sever a pátrací thrillery, tak by vyloženě zklamaný být neměl. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 6.5/10. (07.05.2020)

Tohle byla super záležitost pro každého milovníka severských vyšetřování záhadných zmizení s kapičkou hororového nádechu. Asi jako vždycky, tak i tady jsem se děsila dvou dějových linií, protože to není zrovna můj nejoblíbenější faktor u filmů. Avšak Axelsson to měl napsané opravdu dokonale. Vyšetřování má navíc hlavu a patu a nemusíte se bát, že by do sebe něco nezapadlo. Atmosféra je zde opravdu ledová a bezmocná a rozhodně nechcete být v kůži ani jedné z postav. Zkráceně řečeno, vřele doporučuji už jen kvůli tomu profesionálnímu scénáři, který si klidně umím představit v rukách takového Finchera. (09.12.2018)

Po dlhej dobe niečo, čo sa dalo pozerať a dokonca sa mi aj celkom páčilo. Dve dejové línie v jednom filme: V prvej línii vystupuje manželský párik a ich kamarátka, renovujú starý dom, ktorý skrýva malé tajomstvo a zjavuje sa im duch. V druhej línii máme doktora, ktorý vyšetruje viaceré podivné úmrtia. Tie súvisia s nezvestným chlapcom, ktorý zmizol pred mnohými rokmi, a očividne aj so zmiznutím jeho vlastného syna. Malý, pekný, mysteriózny, atmosférický, duchársky hororík s výbornou hudbou a prostredím, ktorý ma upútal už len samotným príbehom. Rozuzlenie dokonca prekvapilo, čo sa často nestáva. Nie je totiž bežné, aby do seba príbehy tak pekne zapadli. Vlastne som nenašiel nič, čo by mi vadilo. Privítal by som len pritvrdenie aj po hororovej stránke (ľakačky by sa dali spočítať na prstoch jednej ruky). Komu sa páčil povedzme španielsky „Hierro“, príde si na svoje aj tu. Ja som spokojný. (18.01.2018)

Islandská kinematografia ma nikdy nesklamala a nestalo sa tak ani tentokrát. Ég Man Þig síce v zásade neprináša nič, čo by diváka vyslovene posadilo na zadok, skĺbenie krimi tematiky s prvkami duchárskeho hororu tu však celkom fungovalo a nevľúdna severská krajina príbehu dodala zvláštne pochmúrne čaro. (09.03.2018)