Obsahy(1)
Světoznámý spisovatel Terry Pratchett bojuje poslední léta svůj marný boj s Alzheimerovou chorobou, jak už jsme se o tom mohli coby diváci přesvědčit mj. v dokumentu Terry Pratchett: Living with Alzheimer's z roku 2009. Na své smutné pouti dorazil k bodu, kdy si tváří v tvář nevyhnutelnosti své choroby začíná klást ty nejbolestnější otázky. Tou nejzásadnější z nich je legitimita jeho práva na asistované ukončení života, tedy euthanasii. Jelikož ale tato vysoce kontroverzní metoda není ještě zakotvena v britském právním systému, vydává se s kamerou doprovodit několik podobně postižených Britů do Švýcarska, kde je euthanasie již nějakou dobu legální, a to dokonce i pro nešvýcary. Vydejme se na tuto smutnou pouť s ním. (Radek99)
(viac)Recenzie (20)
Za prvé, dnes je den, kdy Terry Pratchett zemřel. Kdy jindy se na tenhle dokument podívat? A upřímně, tenhle dokument je skvělý, jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl a nedovedu si představit, jak by mohl být natočen lépe, dokonce si myslím, že tenhle dokument je vhodný pro každého, pro kterého jsou podobné otázky z různých důvodů na pořadu dne (a to říkám jako člověk, který pracuje se seniory a dobře se zná s mnoha mladými lidmi, která čeká předčasná, hnusná a plíživá smrt). Přitom se Pratchett dokáže vyhnout zbytečnému patosu a emoce jsou zde ukázány tam, kde mají být a nejsou zneužívány pro bulvární záběry, k čemuž by dost možná s jiným štábem došlo. Navíc, v závěru příjde jedna z nejniternějších a nejsilnějších filmových scén, které jsem kdy viděl - scéna, kdy nevyléčitelně nemocný vypije jed a následně, v obětí své ženy, umírá. Scéna natolik silná, že si protentokrát odpustím i jakékoliv zmínky o chapadlech. a teď vzhůru na nějakou zeměplochu, není lepšího způsobu, jak uctít památku tohoto mistra slova.. ()
Bolestivé pre tých z nás, ktorí vyrastali s Terryho Zemeplochou a sebecky dúfali, že sa v zdraví dožije aspoň 120 rokov, aby mohol písať aj naďalej. Na tento prekliaty svet je z roka na rok ťažšie sa usmievať, s Terryho knihami to však ide omnoho lahšie. K téme eutánazia - odísť zo sveta skôr, ako sa z nás stane prázdna schránka bez pamäti a citov mi príde ako ušlachtilý plán. ()
Pateticky působí možná jenom forma dokumentu, ale pan Pratchett rozhodně ne. Člověk který se snaží vyrovnat se situací o které má málokdo z nás potuchy ,tak na mě působí. Ani humor, který jemu tak vlastní v jeho knihách mu nemůže pomoci. Je to zpověď, která je podána typicky anglickým způsobem a pan Pratchett neztratil žádné mé sympatie. Po pravdě mě utvrdil v tom že je člověkem který mi zůstane vzorem.... ()
Patetický Pratchett. Toho jsem se dožít nechtěl. Vložte mi do ruky kelímek s jedem, ať zapomenu. Smrt je vážné téma. Obzvláště, když začne člověk usilovat o tu svou. Od Pratchetta bych ovšem čekal naprosto odlišný přístup. Pokud si nedokáže udělat nezřízenou srandu z vlastní smrti, a vlastního Alzheimera, není to až takový humorista. Ovšem výběr protagonistů byl téměř dokonalý. Manželé, kde ženuška čeká na poslední zachrápání svého muže, aby mohla zavolat tomu mladšímu. Synáček, kterého doprovází ohavně nastajlovaná matička plná takového(!!?!??) soucitu. Oj, v takových vztazích já žít, také uvažuju o službě za 300 000,- (jak nemorální poplatek, když vezmeme v potaz jaké že dobro to ti zvláštní lidé dělají). Mistrovství v bezcitnosti, které protagonisté předvedli, bylo neuvěřitelné. Ano, do tří čtvrtin dokumentu jsem si říkal, že to bude tou obtěžující kamerou, která jim prostě nedovolila projevit se jako člověk. Poslední čtvrtinu jsem toto myšlení zavrhnul. Nebyli to lidé, ale postavy z Palahniukova románu. Bizarní zrůdy doprovázené patetickým, v pravý čas smrkajícím. ()
Výborný dokument, který upřímně a lidsky seznamuje s problémem euthanasie. O tom, že by měla být povolena jsem byl přesvědčen už před tím, než jsem dokument viděl, a po jeho shlédnutí jsem se v tom jenom utvrdil. Není to ale tak, že by se diváka snažil přesvědčit - spíš naturalisticky ukazuje: takhle to probíhá! Osobní závěr si z toho může každý vyvodit sám. ()
Reklama