Bohemian Rhapsody

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Výborný hudební film, ale mizerná biografie. Snad všechny aspekty týkající se orientace jsou tady vyobrazeny jak ten růžový slon v místnosti. Od coming outu přítelkyni přes metaforu s gay barem coby místem nákazy HIV, její zneužití do podoby hnacího motoru pro finální akt až po závěrečnou romanci. Přesně takto navazují gayové vztahy, chodí od dveří ke dveřím a po dvou hodinách strávených spolu se jdou představit svým rodičům. V roce 2018 by si tohle téma zasloužilo citlivější přístup. Takhle je výsledek filmem o tom, jak by se kapela vidět chtěla a né o tom, jaká vlastně byla, protože to by mainstreamový divák nerozdýchal. (30.11.2018)

Přestože se dílo na první pohled vcelku podařilo, tak byl film pro mne velkým zklamáním. Rozhodně nesouhlasím s tak vysokým hodnocením, když to porovnám s jiným filmem, který jsem nedávno shlédl ,,A Star is Born" který má asi o 12% horší hodnocení a ve výsledku je pravděpodobně lepší a procítěnější, tak jsem docela v pokušení dát jen hvězdy 2. .... Úprava hodnocení po shlédnutí filmu The Doors z roku 1991. V porovnání s tímto filmem působí Bohemian Rhapsody jako pohádka a bohužel nijak zvláště podařená. Chápu, že do filmu nechtěli dávat moc teploušských věcí, ale přeci jen by to měl být film o nespoutanosti a Rock'n Rollu. Namísto toho však Fredy působí jako takový uťáplý, nejistý ňouma. Na filmu tak zůstává pouze skvělá hudba, kterou však produkce nestvořila a všechna sláva by měla jít pouze kapele Queen. Film je to však o ničem a ani nepopisuje Fredyho život příliš výstižně. Můj finální verdikt je tak na 1-2 hvězdy. 35% (20.01.2019)

Bohemian Rhapsody je krása s nesmírnou duší. Já ji dík zde získané deformaci hodnotila jako film a děkuji za příležitost si na podruhé uvědomit, že přátele a lásky, co formují váš život a dostanou vás z depek do výšin, je takhle vnímat hambárna. Kdo nezná a chce dál plout na vlně, ať si dá Tribute … jedinečné rockové díkuvzdání Freddiemu do nebe. (17.11.2018)

S téměř 21 000 hodnoceními jsem očekával film hodný 92 %. Dostal jsem dějově zcela průměrný životopisný hype jedné konkrétní kapely, jejichž žijící členové si evidentně tak pečlivě ohlídali nekontroverznost scénáře, že celý film je pouze vykastrovaná oslavná pocta kapele, která chvílemi zavání až pohádkou o Rychlých šípech s kytarami. Tou nekontroverzností rozhodně nenarážím na fakt, že ve filmu se explicitně nezachycuje gay sex, ale na zobrazení postav a jejich počínání. Přesně tohle nemá mít v životopisných filmech místo, jinak to není životopisný film plný pro diváka zajímavých nahlédnutí pod pokličku, pod kterou nikdy neviděl, ale jen nově vyretušovaný propagační plakát k třicet let starému koncertu, zvláště když po faktické stránce je děj zcela mimo a polovina věcí se ve skutečnosti stala úplně jinak nebo jindy. Samotný závěr filmu, ve kterém postavy před CGI stadionem imitují koncert Live AID a Malek hejbe patnáct minut v kuse hubou na playback, z toho jsem hotovej ještě teď. Tleskající stadion, tleskající hospody, tleskající uslzená rodina v obýváku, tleskající manažer, patosu jak po "nečekané" záchraně světa v americkém katastrofickém filmu. Závěr byl definitivním potvrzením, že celý film je nekritická sentimentální vzpomínka pro diváky s tričkem Queen na sobě, kdy ihned po vyslechnutí notoricky ohraných šlágrů ("We Are The Champions" jsem musel přetočit, už ji nemůžu ani slyšet) najedou závěrečné titulky jak kdyby vše skončilo a dalších 6 let se nic nedělo. Varuji tedy diváky nezasažené kultem Queenů, že jestli očekávají audiovizuální porno, které je dle nostalgicky hodnotících uživatelů 8. nejlepším filmem všech dob, budou hodně překvapeni, co nakonec (ne)uvidí. Straight Outta Compton byl rovněž žijícími členy kapely notně vykastrován ve jménu jejich PR, ale o proti BR působí jako upřímná retrospektivní zpověď - lépe natočená zpověď. Až tak je Bohemian Rhapsody držen za koule, rodinnými Mirky Dušíny s manželkami a dětmi, tvořícími společně "rodinu". A pak je tam s nimi ještě jedna excentrická buzna, která dvakrát nasadí gay kostým, vyrazí manažera a dá si pár lajn koksu mimo záběr. Fakt upřímná síla! 50 % (25.01.2019)