Hodinka

Pozvolna stupňované špionážní retro drama, možná až příliš pozvolna. Našli by se cynici, kteří by tvrdili že se táhne jako sopel, a spousta scén je polovičatých, nebo zhola výplňkových. A nebyli by daleko od pravdy. Zápletka se uzluje jenom pomalu, a rozplétání trvá ještě delší dobu. S takovým hereckým obsazením a detailně vypiplanou výpravou by BBC mohla námět rozpracovat do podoby napínavého a dějem nahuštěného celovečerního filmu, na šest dílů seriálu ale scénář nestačí. Atmosféra je řídká, a vůbec se o ní nedá říct že je temná, nebo dokonce mrazivá. Poslední epizoda sérii částečně rehabilitovala. kdyby takhle vypadaly všechny, tak bych nepochyboval o plném počtu. (13.08.2013)

Wow ... Tak tohle jsem vážně nečekala ... Tohle jako jediné jsem opravdu nečekala! Už od půlky první řady mi bylo jasné, že se The Hour na celých pět hvězdiček nevyškrábe ... Ale finále druhé řady mě dokázala úplný opak!! ... Zpět ale k první řadě ... Na The Hour jsem se začala dívat jen díky Andrew Scottovi, a možná taky trošku kvůli Dominicu Westovi ... První díl mě maximálně nadchnul, jenže moje nadšení postupně lehce opadávalo ... Scénář i herecké výkony byly naprosto vynikající, obzvlášť bych ráda vypíchla výkon Dominica, který byl tak úžasný, že mě přinutil mít jeho postavu ne zrovna v lásce i přes to, že jej hodně obdivuju. A pak samozřejmě výkon Andrewa, který byl prostě vynikající. Možná je to právě kvůli němu a jeho postavě Adama Le Raye, že se mi ke konci seriál nelíbil úplně tak, jak bych chtěla ... Vadilo mi, jak nádherně rozehráli jeho příběh a pak jej utli tak rychle, jak ho uvedli ... Opravdu mě hodně mrzelo, že se Adam Le Ray v seriálu objevil jen velmi okrajově ... A další, docela větší nevýhodou tohot seriálu byla jeho předvídatelnost. Nejsem člověk typu, který tvrdí, že všechno 100% věděl už od začátku, ale bohužel tomu tak v The Hour bylo. Nevím, jestli to byl úmysl, ale každopádně mi docela vadilo, že se neobjevila žádná bomba, která by mě naprosto uzemnila. Na druhou řadu jsem se potom už dívala s vědomím, že mě konec neohromí a že seriálu dám ty čtyři hvězdičky ... A ze začátku to tak i bylo ... Zase velmi předvídatelný scénář, navíc s docela míň poutavým příběhem ... K závěru se ale přece jen napětí trošku zvýšilo a i když bylo nad slunce jasné, jak příběh Fredericka dopadne, emoce byly k mému překvapení tak silné, že jsem přece jen změnila názor a seriál ohodnotila nejvyšším hodnocením. A když jsem na konci první a na začátku druhé řady tvrdila, že by úplně stačila jen jedna řada, nemohla jsem být ve větším omylu ... Teď mě opravdu mrzí, že tu třetí řadu nenatočili ... (03.07.2015)

Další konspirační seriál po Rubiconu, s kterým jsem více než spokojena. Všech šest dílů se může pochlubit hutnou atmosférou nejistých 50. let v Británii a výbornou minimalistickou hudbou. O Suezské krizi jsem doteď nic nevěděla, ale do celkové zápletky velmi dobře zapadla. Ben Whishaw si svou postavu novináře náležitě vychutnává a je radost se na něj dívat. Tak samo můžu pochválit Westa i Garai. Seriálu bych vytkla akorát hodně pomalé tempo, které zrychlí až v posledním dílu. To naštěstí neodradilo BBC od objednání 2. řady. (07.09.2011)

The Hour je BBC delikatesa, která si zaslouží mnohem více pozornosti, než se jí dostává. Všechno klape jako hodinky, dialogy se poslouchají jedna báseň, postavy jsou pěkně vykreslené a herecké výkony jsou vynikající, to celé ve velmi pěkném retro kabátku padesátých let v atraktivním prostředí televize a investigativní novinařiny. Teď mě jen zajímá... bude třetí řada... nebo raději ne?! P.S. Všichni herci se činí, ale Ben Whishaw je jednoduše geniální, visím na každém jeho slově (a chci být Moneypenny...) (01.02.2013)

Tvůrci se mohou stavět na hlavu, ale přirovnání k zámořským Mad Men chtě nechtě sedí, ne že ne. Což nijak nevylučuje, že má The Hour stylem, konceptem i průběhem (a ostatně i vyústěním) mnohem blíže k jinému seriálu; a to sice ke State of Play, jejímž je stylovým padesátkovým „prequelem“. Co zarazí je, že ač jde o typ seriálu, který stojí a padá s herci (a všichni zde hrají jak z partesu) a kolektivním výkonu, tak i přesto si to Whishaw naprosto krade pro sebe. První série je přes svou pozvolnost strhující jako máloco v žánru; speciálně pak závěrečná epizoda je majstrštyk hodný glorifikace. Druhá série pak je sice neméně kvalitní, ale již není tak konzistentní. Oproti Suezské krizi z první řady se zde řeší univerzální témata (xenofobie, korupce, strach z nukleárních střel a mnohá další), ovšem snaží se to honit možná až příliš zajíců a v (ne)závěru je to poznat. Mám-li parafrázovat jednu z postav tak druhá řada „nalákala na příběh, který neodvyprávěla“. Nutno však podotknout, že vinna padá spíše na utnutí seriálu než na neschopnost tvůrců. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | (07.10.2013)