Vláda

Tedy, měl jsem pocit, že podobné agitační filmy a seriály jsou v naší republice přijímané tak trochu s rezervou, protože podobně agitačních a těch zdánlivě politicky správných kousků jsme měli možnost zažít neúrekom. Vždyť je to jen líbivější verze politiky Angely Merkelové a spol. Impotentní, vždy rychlošípovsky správná a bez poskvrnky. A hlavně, tak pokrytecky lživá. Ten seriál byl esencí manipulace. (07.10.2018)

Tak nějak by to mohlo fungovat. 1) Fiktivní pohled do zákulisí dánské vládní politiky je trochu suchý, chvílemi nevyrovnaný, ale přesto zajímavý._____ 2) Hlavní postavy si mě získaly a jejich dějové peripetie jsem sledoval se zájmem. Příběhům nechybí lidský rozměr ani optimismus._____ 3) Zaujali mě 32letý Christian Tafdrup (programový ředitel Alex, co pořád prudil) a 29letý Anders Juul (pohledný televizní reportér Simon Bech)._____ 4) Tak uvažuji, koho v Česku představuje idealistická premiérka Birgitte Nyborgová, pragmatický liberál Lars Hesselboe, představitel opoziční Strany svobody prasoidní Svend Age Saltum, průmyslník Joachim Crohne, prezident Turgistánu, šéf bulvárního Ekspresu Michael Laugesen, kariérista a nový šéf Centristů Jacob Kruse, o manažerovi na baterky novém programovém řediteli zpravodajství Alexovi Hjortovi ani nemluvě. Uměl bych k uvedených postavám přiřadit vždy hned několik našich politiků. Jo, jo..._____  11.9.2023 - Čtvrtá řada nezklame ani ve stylu vyprávění, ani v tématu či naléhavosti sdělení. Zaujali mě 22letý Lucas Lynggaard Tønnesen (Birgitin syn Magnus), oblíbený grónský herec a filmař Ujarneq Fleischer nezjištěného věku - zabitý Malik a 33letý Simon Bennebjerg (Birgitin tajemník Oliver). (17.06.2017)

A nyní se podíváme do politických kuloárů. Fakt mi nemusíte nějak přehnaně děkovat, že vás vemu na takové prímové a distingované místo, ale od srdce napsaný pochvalný vzkaz nebo pugét růží by mě potěšily. Není se čeho obávat, nejde o Parlament České republiky, takže se zde na chodbách nebude probírat předraženej vlašák v místní kantýně, ani alkoholické úlety každého prvního poslance, nutno ale podotknouti, že funkční mechanismy vysoké politiky budou nejspíš všude na světě podobné – intriky, intriky a trocha té diplomacie, když už není zbytí. Seriál sleduje především počínání dánské premiérky Birgitte Nyborg, která se snaží dobře vést jednak svou zemi a jednak svou rodinu, že to bude na obou frontách trochu skřípat je nasnadě. Začne se pěkně zvostra, volbama. Kandidaturu do sněmovny bych bejt váma zvážila, zvlášť jestli jste v mládí nafotili nerozvážně nějaké inkriminující snímky třeba v převleku za Veverčáka Pizizubku, asi byste nechtěli, aby se zrovna tohle dostalo k vašim dětem až vyrostou. No, protistrana se neštítí ničeho a je schopna vytáhnout na vás lecjakou špínu. Pak se musíme vyrovnat nejen s opozicí, ale i s lidmi z vlastní strany (na ty obzvlášť bacha), odposloucháváním („Kolibříku, je tam kauza mrtvej kůň. Máš malej po ruce?“) a nakonec se pustíme do zahraniční politiky, na deset dílů první série docela makačka, že. (13.09.2014)

Borgen snese porovnávání s House of Cards. Mě to vtáhlo hned od začátku, politický systém v Dánsku je mnohem bližší tomu našemu než ten americký, takže si člověk může říct, že takhle nějak to doopravdy funguje. Oproti HoC má i o něco uvěřitelnější a realističtější vývoj, což se mi líbí. Hlavní hrdinka Birgitte Nyborg se dostane k postu premiérky tak trochu jako slepá k houslím a o to je zajímavější sledovat její přerod z pozitivní postavy, která dělá kompromisy do tvrdé ženy, která prosazuje svou. Cestou musí obětovat přátelství, odsunout stranou rodinu a začít se spoléhat na lidi, kterým nevěří. Pro mě je to jedno z nejuvěřitelnějších dramat o politice, co jsem viděl v seriálech či filmech. Rozhodně mě to zaujalo a slibuju, že se časem dokopu i k tomu, abych se podíval na druhou a třetí sérii. (07.04.2016)

Západní civilizace je v hajzlu. Proč? Protože politici se místo vládnutí věnují neustálému hašení mediálních průserů, domnělých nebo skutečných. Média, živá jen ze senzací, investují veškeré své prostředky do jejich hledání, čímž nejen odhalují špatnosti a padouchy, ale zároveň systematicky podrývají celý systém. Volič totiž už naprosto netuší, komu a v co vlastně věřit, nalítne pak jakékoliv iniciativě, která přijde s něčím neokoukaným. Politika se tak stává konzumem, změna pravidlem. Vedení státu má na starosti státní správa, která nemusí brát ohled na voliče a jede si v léta zajetých kolejích. Šance na změnu směru či nějaký vývoj je proto velmi malá. Snaha o skutečné vládnutí je závazkem na celý život, který dotyčného politika navíc kompletně zruinuje zejména v osobní rovině. Seriál je vynikajícím portrétem ženy-matky-političky, která se stane premiérkou a postupně se mění z opoziční idealistky v pragmatickou samotářku. Komu se líbilo House of Cards, toto je evropštější a dle mého i mnohem lepší. 80% EDIT: Další série jsou ještě lepší než ta první. S Brigitte se budete jen těžko loučit, je velmi návyková. 100% (26.01.2017)