A Walk in the Woods

Redford na treku? Těšil jsem se hodně, ale asi jsem si od toho napoprvé sliboval víc. Nebo něco jiného. Hlavním problémem byl pro mě Nolte, který bohužel nezraje jako víno. Což by nevadilo, kdybych neměl pocit, že se neustále cpe dopředu,takže na Redforda a vlastně ani na tu Appalačskou stezku už moc prostoru a času nezbývá. Chtělo to druhou šanci, zkusit si to s touhle dvojkou celé vyšlápnout ještě jednou. A podruhé do bylo mnohem lepší. Znal jsem cestu i terén, věděl co mám čekat a přizpůsobil tomu krok. Nakonec z toho byla místy zábavná, místy hořká cesta, na které má každý z té svérázné dvojky svou silnou chvíli, a i když bych byl raději, kdyby Nolte trochu ubral, dalo se to s ním přežít. (09.05.2019)

Tyto filmy, kdy se jedinec nebo pár vydává do divočiny, aby zažili nějaké dobrodružství nebo se s čímkoliv vyrovnali mám rád. A i když například na "Útěk do divočiny" s Emilem Hirschem to určitě nemá, i tak se jedná o hodně dobrý film. Tentokrát jsou v hlavních rolích dva kdysi dobří přátelé, jež už se oba nacházejí v pokročilém důchodovém věku. Přesto se vydávají se předalekou pouť po Appalachian Trail. V hlavních rolích se nám představí nestárnoucí Robert Redford, který v 81 letech vypadá na 60 a obtloustlý Nick Nolte, který v 76 vypadá na 85 a navíc mu není absolutně nic rozumět. Konec možná příliš rychlý, přesto mě jejich dobrodružství a Redfordova neústupnost velmi bavili. (19.05.2018)

Bill a Katz, každý tak jiný a přece jsou spojeni něčím těžko hmatatelným, jak tam říká i Bill "něčím, co se nedá ani říct". Já se vrhla na tenhle příběh po hlavě, viděla jsem Emmu Thomson, Roberta Redforda, tak to bylo jasné. Ale nevím jak se stalo, unikl mi Nick Nolte a tady prosím o schovívavost, s ním mám problémy, zkrátka mně v poslední době nesedne. Nicméně jsem to překousla (Bill měl taky co dělat) a šla jsem s nimi tu nepředstavitelně dlouhou trasu "Appalachian Trail". A vůbec toho nelituji, poslouchala jsem ty dva starce, když vedly vážné řeči, ale i hlášky, že jsem se musela smát a některé určitě nezapomenu. Pak nastal okamžik, kdy se dokodrcali na jedno nádherné místo na naší planetě, sedli si na zem a to byl ten moment, kdy mě Nick při vysvětlování Billovi určité neobjasněné věci dostal do stavu, kterému se říká emoce, tam mně vyhrkly slzy a já mu jen v duchu říkala....ne... skoro jsem řvala....vydrž! Místo, které zvedlo celý tenhle film o level nahoru. Emma byla už jen bonusem, je stále stejně okouzlující. Do 90 minut se jim tam toho vešlo hodně, co bych ještě ráda vypíchla, ale lepší je podívat se na to osobně a nedat se odradit tak nízkým hodnocením. (13.01.2016)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)

Film A walk in the woods se mi přesně trefil do nálady, proto nemám potřebu rozebírat filmařské kvality a budu jen chválit a snít o podobné bilancující cestě někdy v budoucnu. Nic od Billa Brysona jsem ještě nečetl (hned to napravím) a nebyl jsem zatížený předlohou. Ač vím, že nějaké změny byly, dramatizace byla v pohodě a to, jestli medvěda ve skutečnosti autor potkal, nebo jen slyšel, vlastně není pro vyznění snímku vůbec podstatné. Nevadí mi ani o zhruba dvacet let starší hlavní hrdinové (oproti knize). Naopak to jen opět pomohlo dobrému vyznění filmu. Životní bilancování na podobně dlouhém výletě v lesích zní lépe od sedmdesátníka než od padesátníka. Robert Redford a Nick Nolte mi pasovali do filmu výtečně. Jejich vzájemné popichování a vzpomínky jsem si moc užíval. Dřív jsem pár týdenních výletů jen s krosnou v lesích absolvoval. Při sledování filmu mě nejvíc mě bavila myšlenka, až si to za pár desítek let v důchodu zopakuji, jak u toho budu vypadat? Budu moudřejší, nebo jen tvrdohlavější? Budou mě bolet záda, kolena, nebo už všechno? Jaké bude moje vlastní bilancování a s kým půjdu? Každopádně se už teď na to těším! (30.07.2022)