A Walk in the Woods

Variace na Wild (také se putovalo z osobních důvodů po Apalačské stezce, pro změnu s Reese) s Redfordem a Noltem, která tak nějak funguje lépe, než by se mohlo zdát. Jejich putování je takové... konejšivé, hezké a svým způsobem uklidňující. Mám rád přírodu a "pochody", takže tohle ve mě rezonovalo. Pocitově je však film spíše takové to béčko, neaspiruje na trhák a tudíž ani nemá moc velké ambice v sobě cokoli vytěžovat do maxima. Je očividné, že z budgetu byl nejdražší Redford (ač to spíš už byla second handová cena...) a outdoorové vybavení. Dávám čtyři hvězdičky, které jsou svým způsobem zasloužené, ale ta čtvrtá je více o tématu a prostředí, které se mi líbí. Takže jsou to vlastně nezkreslené, zasloužené tři hvězdičky. (21.02.2016)

Líbí se mi premisa, že si dva páprdové snaží něco dokázat a vydají se na túru svého života. Osobně by mě podobná túra také lákala, protože si zde opravdu člověk může dokázat, čeho je schopen. Je to místy trochu hluché, ale obě herecké legendy jsou natolik dobré, že to s nimi přežijete až do lehce nijakého konce. (28.06.2017)

Na poli takychto filmov vedie suverenne utek do Divociny, a tento film je len jeden z tych slabsich. Nic sa tam dohromady nedeje, len 2 ludia si idu na prechadzku po akejsi turistickej trase kdesi v prdeli v USA. Robert Cervenyford /Brubaker/ ani tuna poriadne nehra, to iste plati aj pre Nolteho /Hotel Rwanda/. Reziser Kwapis mne osobne nehovori nic a dialogy obcas sklzavajua az do podpriemeru : 52 % (17.05.2016)

Docela zklamání. Takhle, jak je to ve filmu podané, je Appalačská stezka vlastně brnkačka, bary, ubytovny a restaurace skoro na každém rohu, prochází tudy spousty lidí, takže ani v tak osudové chvíli, kdy spadnete o dva metry dolů z cesty na římsu, se vlastně nemusíte bát (vážně, té scéně naprosto, ale naprosto chybí osudovost, a to vím, o čem mluvím, taky jsem měl to ""štěstí" viset za dost nepříznivých okolností, kdy mi hrozil hodně nepříjemný pád), sem tam narazíte na bláznivé ženské, jindy na manžele obtloustlých dam, a se starým kámošem celou dobu probíráte ženské a sex, případně si hrajete na sečtělého a děláte encyklopedického průvodce. Filmy s tematikou přesunu z bodu A do bodu B by měly mít nějaký vnitřní podpříběh, důvod, proč se dívat dál, protože dva dědci na výletě se brzy okoukají, zvlášť po dvou hodinách, a ty krásy přírody ostatně taky. Jak řekne v závěru jeden z hrdinů: "Proč chceš vidět nějakou další horu? Neviděl jsi jich cestou už dost?" A o tom mluvím. Prostě mi to celé přišlo až moc nereálně pohodové, problémy vlastně neexistovaly, a pokud se jeden objevil, hned se vyřešil. Mne by zajímalo, jak to měli s jídlem, jestli netrpěli někdy hlady, co dělaly nohy a klouby, jestli měli nějaké mazání třeba?, jak to, že jim jedno oblečení vydrželo čtyři měsíce a tak. Ale jinak fajn vidět kluky Redforda a Nolteho, jak si štrádují, to zas jo. (19.11.2020)

Nemám úplně pocit, že by se s filmy podobného ražení roztrhl pytel. Zažil jsem Pouť, pak Divočinu a teď je tu tahle nenápadná Procházka do lesa. Každý z filmů si sice bere jako bernou minci nějakou stezku na našem světě, ale každý se k tomu staví naprosto odlišně, což zrovna u tohoto filmu speciálně, opravdu hodně respektuji. Dva páprdové se rozhodnou na poslední výpravu svého života a kupodivu to není tak moc filozofické, jako spíš humorné. A to je dobře. Ta cesta mě s nimi hrozně bavila. Nick Nolte třeba vypadá, jak kdyby při každém dalším výšlapu měl umřít a Robert Redford pro změnu, jak kdyby měl o dvacet let míň. Každý má něco do sebe a dohromady tvoří skvělou dvojku, která se brodí přírodou, aby nezapomněli na to, na jaké planetě to vlastně žijí. Nemůžu si pomoct, ale už to mi přijde hrozně sympatický. (09.05.2016)