Palombella rossa
Palombella rossa
Red Wood Pigeon
Réžia:
Nanni MorettiScenár:
Nanni MorettiKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Nanni Moretti, Silvio Orlando, Asia Argento, Daniele Luchetti, Raoul Ruiz, Alfonso Santagata, Carlo Mazzacurati, Marco Messeri, Fabio Traversa, Remo RemottiObsahy(1)
V surreálně bláznivé satirické komedii Palombella rossa se Nanni Moretti vyrovnává především s komunismem a s vodními sporty. Což ovšem neznamená, že do své hříčky nemůže zapojit i režiséra Raúla Ruize v roli metafyzického kněze. Hlavní hrdina, komunistický politik a hráč vodního pola, utrpí při dopravní nehodě ztrátu paměti a po celý zbytek filmu se snaží vzpomenout, proč se vlastně stal komunistou. Film se strefuje do tehdejší neutěšené italské komunistické strany, ale zároveň využívá Morettiho osobní zkušenost hráče vodního póla. (Febiofest)
(viac)Recenzie (2)
Zvláštna komédia, pre netalianov ťažšie uchopiteľná, mixuje politiku, vodné pólo a zahmlené spomienky z mladosti spôsobené dočasnou stratou pamäte do jedného celku. Počas rozhodujúceho hodu vo vodnom póle nám Moretti ponúkne politický monológ, flashback do života svojej mladosti a popri všetkom si ešte stíha plánovať taktiku dôležitého hodu. Film sa z veľkej časti odohráva v bazéne, respektíve pri bazéne a sleduje akési znovunadobúdanie životných postojov titulnej postavy. Pre mňa trocha unavujúci, ale rozhodne zaujímavý film pre nemainstreamového diváka. ()
Už jsem ani nečekal, že bych ještě mohl dát Nannimu Morettimu takto vysoké hodnocení, ale jo, stalo se! Nalákala mě absurdní zápletka, byť jsem dle něj taky čekal šílenou blbinu, jenže za mě se to nad očekávání povedlo. Ano, většina filmu se skutečně odehrává na koupališti během zápasu vodního póla (což je dost originální) a ano, Nanni se jako aktivní hráč vodního póla nesoustřeďuje často na nic jiného, než že se po nedávné tragedii snaží (ano, během zápasu ve vodě!) vzpomínat, pátrat a zjišťovat, proč se vlastně stal komunistou?! :o) Řada komentářů na IMDb tvrdí, že neitalský divák bez znalosti tamnějších poměrů nemá šanci pobrat spoustu narážek. Já však film ve finální výpovědi vnímal univerzálněji a určitě si ho lze funkčně propojit např. i s československými dějinami. Řada lidí v různých zemích zažívala nadšení pro komunistické myšlenky a později s jeho reálnými následky přišla deziluze z toho, nakolik jejich původní ideály mířily buď do slepé uličky nebo vyústily v zločiny totalitního režimu ve státech východního bloku. Morettiho Palombella Rosa je takovou úvahou nad komunistickým hnutím ve druhé polovině 20. století, které se již v roce 1989 chtě nechtě řítí do nevyhnutelné prohry. Závěr s dvojitě cyklickým zakončením (návrat k události z počátku filmu + návrat do dětství) na mě zapůsobil podobně úderně, jako deziluzivní vyústění vybraných hippies filmů z přelomu 60./70. let. Zároveň zde máme řadu skrytých metafor (např. hromadné jednotvárné sušení hlavy všem děckám evokující totalitní princip „vymývání mozků“) a celkově sofistikovanou výstavbu flashbacků, které mapují různé části života hlavní postavy Nanniho a leckdy přímo navazují s aktuálním děním a představami během vodního póla (např. když nadšený sólo zpěv budovatelské písně ve studiu pokračuje otráveným zpěvem v jednohlasitě pějícím sboru). Moretti se navíc ve flashbacích vyhrál i v sportovní rovině, kdy mimo pátrání po své angažované minulosti nejdřív uvažuje (v zpomaleném záběru) nad taktikou střílení a posléze sledujeme již reálně vykonaný tah. Ačkoliv se Moretti nevyhýbá místům, kde se jako obyčejně před kamerou za každou cenu předvádí, jak energický svéráz to je, tak zde jsem to většinou zkousl a za odměnu mě v některých humorných scénách i pobavil. [75%] ()