Sirens

Co by se asi stalo s lidmi z Misfits, kdyby žádná bouřka nebyla? Ano tušíte správně. Asi dřív nebo později by skončili vedle Stuarta, Ashleho a Chida. Samože na lůžku, pevně přikurtovaní. Mě tenhle způsob přibližování práce a života lidí od záchranky docela příjemně překvapil. V rodině se pár záchranářů pohybuje a můžu říci, že s podobnou elegancí a na motivy pododného scénáře, vetšina záchranářů tančí, tak jak jim siréna houká... tak jak je nám okrajově naznačováno. To co mě moc nebaví, je formát takřka 50 minut. Půl hodinka by téhle partě slušela víc. Nebylo by v něm pak tak mnoho prostoru na zbytečné blábolení a vytváření situací jak ve fotolovestory z Bravíčka. Jsem zvědav zda se tento seriál v té původní GB verzi ještě rozběhne. Čtvrtá hvězda tvůrcům za angažování do hlavní ženské rol, neskutečně půvabné A. B. Hayes. Začátkem roku se očekává US verze. Rescue yourself. (20.12.2013)

Misfits v Sanitce? Ano, je to opravdu tak černohumorné, cynické, nekorektní a opravdu vtipné jak se říká. Ale až v "druhém plánu". Funguje to především jako drama o posádce sanitky během povětšinou nočních směn, která denně (ehm, "nočně"?) vyjíždí ke všem těm fetkám, domácímu násilí, rvačkám, pijanům, autonehodám... Když už někoho zachrání, tak je poděkování rozhodně nečeká (to spíše žaloby); a když někoho nezachrání, tak je žaloba od pozůstalých takřka jistá. Papírování, byrokracie, neangažování se, hrozba vyhazovu a věčné "poměřování penisů" s hasiči, kteří vždy slíznou všechnu smetanu. Je z toho cítit, že autor předlohy má v tomto směru bohaté osobní zkušenosti. Kdo by se pak tomu extrémně sympatickému ústřednímu kvartetu divil, že si jako přirozenou obranu vypěstovali cynický nadhled i poněkud specifický (nikoli však laciný) smysl pro humor a snaží se vést normální život (skoro) třicátníků? (08.01.2012)

Jediným důvodem, proč jsem narazil na Sirens je to, že jsem sledoval americký "remake" a chtěl jsem porovnat a posoudit, co z toho je lepší. Zaprvé je třeba říct, že se tak úplně o remake nejedná. Ano, šablona (tři záchranáři) je stejná, ale tím to vlastně hasne, i když se najde pár vypůjčených nápadů. Americká verze byla vtipná a od počátku dělaná jako sitcom. Za to anglická verze byla zábavná a osvěžující, ale spíš než komedie nakonec vyzněla jako drama, kde city nepadají na úrodnou půdu. Stuart, Rachid, Ashley a Maxine mě dokázali zaujmout a v jejich přítomnosti jsem se bavil, protože nabízejí opravdu neobvyklý a svérázný přístup. Navíc se mi líbí jejich angličtina, hlavně Maxine. Pravdou ale zůstává, že hlavně druhá polovina se pouští až příliš do pitvání osobních problémů a polehku upouští od vtípků, kterými seriál začal. Rozhodně však stojí za to, protože hrdinové a jejich neortodoxní charaktery si připisují mnoho bodů za originalitu. (17.04.2016)

"Nevyužitý potenciál" sú dve slová, ktorá sa vkrádajú na myseľ. Hlášok a vtipných situácií je málo, postavy sú nevykreslené a vzťahy medzi by som označil skoro až ako studené (členovia ústredného tria by mali byť priatelia, ale mne prišlo, že sa všetci majú navzájom tak nejak "u prdele"). Sirens proste nesiahajú Misfits ani po nohavicový lem pracovnej kombinézy. Nepozerá sa to zle, ale od Britov som skrátka zvyknutý na onakvejšie kúsky. (27.11.2011)

Jestliže máte po krk ušlechtilých hrdinů v nemocničních seriálech, pak sáhněte po Sirens. Těmhle hochům - gay, cizinec a chlap, kterej si svůj ošklivej ksicht vynahrazuje humorem - není nic svatý. Mrtvole by nejraději strkali prst do zadku, aby ji vyfoukli, tlustá ženská je přítěž a prioritou číslo jedna je dorazit k případu dříve, než hasiči. Zkrátka tak trochu realističtí a méně heroičtější záchranáři, co si neberou servítky. K humoru Misfits to má ale daleko především proto, že ve druhé polovině dílu většinou řeší bolístky a trápení jednoho z nich. A je to skutečně takové klišé, jak si jen umíte představit. Problémy typu "tatínek mě opustil" nebo "nechci umřít sám" strašně nudí a ničí veškerou pohodovou atmosféru. Kromě toho, seriál vlastně ani nemá nějakou zápletku a vtipné hlášky také nepadají příliš často. Po pár dílech tedy dávám ruce pryč. (28.02.2015)