Anna Kareninová

Ugh... tak takhle teda ne. Anna Karenina je v podstatě příběh nešťastné lásky, který by nemělo být problém adaptovat pokud máte ty správné herce a umíte prodat emoce. Ale Wrightovi se to - navzdory krásnému vizuálu - nedaří. Kromě Aarona Taylora-Johnsona v roli Vronského jsem nikomu nevěřila jejich postavy. A celý příběh navíc postrádá jakékoli vydařené romantické, dramatické nebo emocionální momenty a prostě se dokodrcá k nějakému konci, který bohužel nemá silný dopad. A přitom tahle story má takový potenciál - máte tu silnou vášen přerostlou v zapovězenou lásku, máte tu pokryteckou společnost, která Annu trestá za to, že následovala své srdce (přičemž její bratr si bezstarostně může užívat mimomanželských aférek), máte tu drama dvou manželů, kteří se respektují, ale nemohou najít čistou cestu z toho zapletence citů, do kterého se dostali... To všechno je v téhle adaptaci rozbředlé a mělké. Tenhle příběh vám má trhat srdce... Wrightova verze vás ale jen uspí. (14.09.2015)

Kdybych nečetl předlohu, byl bych asi dost dezorientovaný. Vše je urychlené a divadelní aranžmá přehlednosti nepomáhá. Film se mi ale líbil. Keira zahrála moc dobře a slzy i štěstí jsem jí věřil. Akorát mi přišlo, že Levin, v knize vlastně hlavní postava, zde byl poněkud navíc a film by se bez něj hravě obešel. 70% (12.11.2017)

Obrazově nádherný film, kde teatrální stylizace, jakkoliv nápaditá, mne po celou dobu rušila. Nakonec to ale byla jindy vážně milá Keira Knightley, kdo pro mne pohřbil celý film těžkým afektem. Po celou dobu jsem měla čas přemýšlet o jiných věcech, o pravé povaze vztahu Tolstého k ženám, o nevěře, o hysterkách, o verzi s Seanem Beanem, kterou bych viděla mnohem raději. Směšný milenec nebo celý film? Prostě ve chvíli, kdy konečně tato fraška skočila, jsem si uvědomila, jak moc lidský a lidsky sympatický byl dík tlumenému herectví Judea Lawa úředník Karenin. (06.01.2013)

Většinu takových těch klasických knížek o ženách spoutaných pitomou společností a její falešnou morálkou jsem buďto nečetla, nebo četla velmi dávno a už si to nepamatuji, tak mi přijde zajímavé, že z většiny filmových adaptací vycházejí jako omezené, sobecké, nesnesitelné ženské. Je to jenom tím filmovým médiem, nebo jsou takové i v knížce? Nebo se nacházím v nějaké fázi svého života, kdy nemůžu snést tragické trpící ženy? Budu se muset obrátit na knížky, abych si vytvořila názor. Nicméně k filmu. Bála jsem se, že mi ta stále intenzivnější inklinace k manýře ze strany Joe Wrighta bude vadit, ale první hodina mě zcela okouzlila, teprve v druhé půlce jsem začala být taková nerozhodná, ale na to můžou mít vliv moje antipatie k hlavní hrdince. A pořád se také nemůžu rozhodnout, jestli je Domhnall Gleeson dobrý herec nebo nikoliv. Rozhodně se objevuje v řadě zajímavých projektů, ale co si myslím přímo o jeho výkonech... mno, pátrání pokračuje. (30.05.2019)

Bohužel převažují rozpaky. Mylně jsem očekávala něco ve stylu Vévodkyně anebo starého dobrého Wrighta, ale dočkala jsem se filmu, který je uchopen naprosto jinak. Prolínání scén s kulisami kolem působí přinejmenším originálně, ale bohužel i kýčovitě. A to především. Příběh měl sám o sobě na to, aby se divákovi dostal pod kůži, ale se vším tím divadelním vzezřením okolo si mě to skutečně nezískalo. V prvních minutách jsem dokonce doufala, že se omylem dívám na jiný film..Nemluvě o tom, že Keira sice září a slušelo jí to jako nikdy, ale příběh ohledně Kitty a Levina odtahuje pozornost jinam a působí rušivě a úplně, ale úplně zbytečně! Chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli řídit předlohou (nečetla jsem ji, tak nevím), ale tohle byla jednoduše vata. Příběh je dobrý, Keira zahrála trpící ženu skutečně výborně (přestože po celou dobu jsou emoce na bodu mrazu, závěrečná scéna je emotivní až až) a Taylor-Johnson s Lawem jí zdárně sekundovali. A i když jsem sváděla vnitřní boj a přemlouvala se, abych dala 4*, tak jednoduše nemůžu.. (24.01.2013)