Teď a tady

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)

Vždy jsem měla pro podobné snímky slabost. Popravdě jsem se ani moc netěšila, protože se mi nelíbila představa, že se budu 103 minut dívat na to jak Dakota Fanning hraje, ale musím říct, že jsem ji neprávem odsoudila(asi kvůli tomu, že jsem jí záviděla to, že si zahrála s Britt Murphy). Vždy mě nějakým způsobem nakopne film ve kterém se vyskytuje taková spousta emocí a většinou je takový film i výtvorem mé milované Velké Británie, které tímto skládám poklonu - samozřejmě i předloze a režisérovi(a scénáristovi) Olu Parkerovi. Nejen, že nemám žádné námitky k herectví v tomto filmu, ale také pro mě byl pastva pro oči pohledný Jeremy Irvine(na kterého se vždy ráda podívám). Nicméně tento film doporučuji opravdu každému kdo chce nechat své nicotné starosti odplout v přílivu vlny slz.Náš život je jen sled momentů. Nechte je plynout. (20.02.2013)

Režie a scénář Ol Parker, kterému tytéž pozice tak sedly u Svatby ve třech, neuvěřitelně pohodové romantiky z Anglie. Historie se opakuje, akorát, že místo romantické komedie přehodil laťku na romantické drama a překážku v podobě sexuální orientace vyměnil za překážku v podobě nevyléčitelné rakoviny. No jo, divák realista ví od prvních minut, že hrdince moc času nezbývá a zázraky se nedějí, takže následuje očekávané srdceryvné drama, u nějž bych byla kroutila panenkama, nebýt toho, že je opět tak svěže a pohodově natočené, jak Ol evidentně umí. Ke všemu je v hlavní roli Dakota Fanning, můj druhý důvod shlédnutí. Jsem u ní zvyklá na standard a ani tentokrát nezklamala, ba ne, dokonce byla tak bravurní, že ze mě i přes mou skepsi vyloudila ve finále dost slz pro jeden papírák. Třetí důvod, a ten se taky vyplatil, pro mě byla Kaya Scodelaro aka Effy ze Skins, musím uznat, že je milé vidět jí ve větší roli, než jsou štěky v Shank, Titánech apod. Dokonce i ten týpek, co hrál ve Skins Luka a děsně mi tam pil krev, potěšil, když se tu objevil. Na ten film jsem prostě čekala zhruba rok, těšila jsem se, tušila jsem, co od něj zhruba můžu dostat a všechno, co jsem čekala, jsem nakonec i dostala, což se mi u očekávaných filmů moc často nepoštěstí. 70% (28.12.2012)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

Zas ďalší z filmov,ktoré sa vám riadne dostane pod kožu.Veľmi silný príbeh o holke,ktorá sa po svojom vysporiada s tým že ma rakovinu a veľa času jej už neostáva.Tie dialógy sršia cynizmom.Naozaj jeden s tích lepších filmov s touto veľmi ťažkou témou,ktorou vážna choroba určite je.Film viac ako napetím ma dostal svojim dobre spracovaným dejom,nehovorím že tam nebolo pár frustrujúcich momentov ale len v pár.Tento film je založený hlavne na jednej postave a to D.Fanning ktorá zahrala rolu umierajúcej teenegerky s prehľadom a dobrý boli aj ostatný herci.Len ja som strašná osoba,nedá mi neporovnať ho s inými a musím aj dodať kvalitnejšími snímkami a to sú Walk to Remember a My Sister's Keeper boli poňaté svižnejšie a hlavne precítenejšie ako tento. (17.02.2014)