Robot a Frank

Možné Spoilery! Vlastně sólohra Franka Langella, kterého sice od vidění znám, ale evidentně jsem ho ještě nikde neviděla hrát. No a k němu se přidal robot z nedaleké budoucnosti (to tvrdí film) a vzniklo z toho hodinu a půl dlouhé zamyšlení, co se stane se starými lidmi v budoucnosti, kteří mají ke všemu alzeihemra - jak napověděl konec, kdy se z knihovnice Sarandonové stala jeho žena, která ho měla údajně podle syna opustit. Není to bůhvíco, ale na příjemné odpoledne to stačí. 3-4*. (04.05.2013)

Žádný důchodce by se neměl nudit a tak si k odchodu do důchodu budu jednou přát robota, se kterým bych mohl okrádat zbytečně bohaté pitomce. Vždyť pořádný život začíná až s příchodem alzheimera a je potřeba si ho pořádně užít. Mne to tedy s duem zapomínající důchodce a pečující robot hodně bavilo. Skvělé byly zejména pasáže, kdy robot analyticky vyhodnocoval, zda je v pořádku porušovat zákon, když to pomůže Frankovu zdraví. Už se zkrátka těším na důchod a doufám, že naše "svobodná" společnost tuto vymoženost nezruší dřív než naši nepřizpůsobiví občané sežerou státní rozpočet. (18.12.2014)

Hunter, syn hlavní postavy udělal chybu. Svému starému otci (zloději, nyní jen kapsáři, akorát středně sympatický) trpícímu lehkým alzahajmrem (nebo něčím podobným) daroval robota, aby se o něj staral a nevybavil ho poslušnosti k lidským zákonům (co by tomu asi řekl Asimov?). Jakmile si najde koníčka, tak to nabere skvělý spád (který se nachvilku zasekne s nakvartýrováním dcery do domu) a procítěnou atmosférou. Skladatelská kapela umě zkombinovala vlastní (aspoň si to myslím) a cizí skladby (vážnou). Trochu nebo trošičku bych mohl Robota a Franka přirovnat k Ex machina, až na to, že tento film je americký a naprosto nehipsterský. (31.12.2015)

Víte, jaký je rozdíl mezi stařeckou a robotickou demencí? Ta druhá se spouští tlačítkem a může být i užitečná.. Lehce nostalgické, místy úsměvné indie o úskalích stárnutí jako jsou osamělost, nedostatek vitality či pocity nepotřebnosti a promarnění. Twist s exmanželkou působí poněkud rozpačitě, ale budiž vše odpuštěno, když interakce Franka Langelly (mrzutý a zapomínající zloděj Oceanova typu) a jednoho Krytona japonského designu (zákony robotiky bezvýhradně ctící, sebedestrukci občas simulující domácí pečovatel) působí tak milým a zároveň smutným dojmem. Jak už to tak bývá, síla se často skrývá v jednoduchosti.. (08.08.2017)

Hlavní hrdina je bezcharakterní zloděj, jehož jedinou další vlastností a diagnózou je skleróza. Jestli je divákovi sympatický, tak jen tím, že jeho děti jsou ještě horší. A ten zbytek je jen taková epizodní mini-povídka, natažená do celovečeráku. Nekonzistentní, zmatené, a co teprve ta pointa s knihovnicí, WTF? (30.03.2013)