Akoby som tam nebola

Překvapuje mě, že za tímto filmem stojí zrovna Irsko, když se celý odehrává na Balkáně. Nemyslím si ale, že by měli Balkánci něco skrývat. To, co tento film předvádí, se v jejich zemích prostě v devadesátých letech dělo a bylo to tak odporné, že na balkánskou válku často hledám hlubšího slova. U filmu mi občas chybělo více dialogů nebo alespoň jasných vysvětlení. Vše stálo na tom, ať si divák jednotlivé momenty vysvětlí po svém. Kamera totiž sem tam zabrala takové scény, že vidět je v reálu, tak se z nich asi jen tak nevzpamatujete. Podobné záběry má třeba ruský válečný film Jdi a dívej se. Jak říkám, Jako bych tam nebyla je opravdu hodně těžký film. Válka v Balkáně v místních chlapech probudila ty nejhorší pudy a rozvedla je do absolutna. Neřikám, že jiné války to nedokázaly, ale tady je to přeci jenom ještě docela dost aktuální. (14.01.2018)

O zlu občanské války se mají točit filmy. Aby ji lidé nebrali na lehkou váhu. Tento film je velmi dobrý, naturalistický. Nejstrašnější na filmu bylo, že některé uvězněné, znásilňované ženy své tyrany znaly. Osobně. "Ty jsi kamarád mého bratra", říká malá dívenka, která také sloužila jako hračka opilým mužům v táboře. I kdyby nic jiného, tohle, právě to si musí divák uvědomit. V občanské válce často osobně znáte svého vraha. A to je na ní nejděsivější. (23.09.2014)

Odporná artová kokotina. Film se mi absolutně nelíbil ani esteticky a ani dějově. O příběhu je obrovská škoda mluvit, protože něco tak primitivního tu nebylo snad roky. Veškeré artovinky, kde se tvůrci snažili z hromadného pomočení hlavní hrdinky udělat vysoce estetickou záležitost, při které se nejeden človíček uslintá blahem, jsou naprosto trapné. Navíc je to všechno neskonale nudné a soundtrack je otřesný. Citově jsem nebyl políben ani z rychle projíždějícího vlaku. Jako bych tam také nebyl. Herci i herečky nestáli vůbec za nic. To musel poznat úplně každý. Jediným pozitivem byla hlavní hrdinka, která byla alespoň pěkná, když už zanedbávala hodiny, ba i celé dny herectví. Asi prvních 45 minut je film totálně o ničem. Poté se alespoň začne znásilňovat. V mých měřítkách to nestačí ani na jedinou hvězdičku. Byl jsem zaživa požírán nudou. (18.09.2013)

Strašně smutné drama, žel reálné a o to víc jsem to pak dlouho rozdýchávala. Velkým plusem byl určitě fakt, že je to nejen v režii ženy Juanity Wilson, ale i podle knihy, kterou napsala také žena Slavenka Drakulić a scénáristkou byla Eliseo Altunaga. Kdo jiný, než ženy se dokáží tak dokonale vcítit do pocitů žen, které prožívaly ty hrůzy v zajateckém táboře. Jako bych tam nebyla je název přesně vystihující stav mysli, který dokonale předvedla Nataša Petrovic v roli Samiry. A možná, že i to pomalejší tempo bylo účelové, abychom se dokázali vcítit alespoň trochu do pocitů a událostí pro nás zcela nepochopitelných, ale které nikdy nevymizí z myslí žen, které to skutečně prožily. (26.07.2013)

Smutné a bezútěšné. Válečné útrapy balkánského konfliktu očima zajatých bosenských žen, které musí sloužit svým uchvatitelům jako sexuální otrokyně. Obžaloba války a násilí coby agrese mužského světa. Vždyť ženy zpravidla války nerozpoutávají. Půvabná Natasa Petrovic, která připomíná mladičkou Ornellu Muti , nemusí promluvit ani slovo, její oči dostatečně vyjadřují strach, bolest i rezignaci. A když hlavní hrdinka nakonec pohlíží na ten nechtěný následek, který si z války přinesla, nelze v tom pohledu nevidět obavy z toho, co jednou vyroste z jejího chlapce.Viděno v rámci Challenge Tour 2015:30 dní se světovou kinematografií. (08.04.2015)