Pevnina
Terraferma
Terraferma
Terraferma
Réžia:
Emanuele CrialeseKamera:
Fabio CianchettiHudba:
Franco PiersantiHrajú:
Filippo Pucillo, Donatella Finocchiaro, Giuseppe Fiorello, Claudio Santamaria, Mimmo Cuticchio, Martina Codecasa, Tiziana Lodato, Filippo Scarafia (viac)Obsahy(1)
Na sicílskom ostrove žije aj rodina Pucillovcov – starý rybár Ernesto, 20-ročný vnuk Filippo s ovdovelou matkou Giuliettou a strýkom Ninom. Jedného dňa sa neďaleko vylodia ilegálni emigranti z Afriky, medzi ktorými je aj Sara s malým synom. Ernesto im poskytne útočisko vo svojom dome, čo je starodávny morský zvyk. Lenže nové zákony takúto vec neumožňujú a pokojný život rybárskej rodiny sa tak doslova prevráti naruby, pretože policajné úrady ich prinútia pôvodné rozhodnutie zmeniť... Protagonistkami dramatického deja sú najmä dve ženy, domorodá ostrovanka a čierna cudzinka, ktorých životy sa vzájomne dramaticky ovplyvnia. Každá sníva o inej budúcnosti, o lepšom živote pre svoje deti a tiež – o pevnine. Tou sa môže stať vytúžená destinácia pre prisťahovalcov, ale môže to byť aj ostrov s hlboko zakorenenými tradíciami. (Art Film Fest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (8)
Téma je silné, skýtá velké možnosti, jak je rozehrát. Uprchlíci z černého kontinentu se pokouší dostat do Evropy za každou cenu. V sázce jsou jejich životy i životy jejich dětí. Rybáři ostrova zbojují mezi normální lidskou povinností jim pomoci a mezi strachem o vlastní živobytí. Podobné téma jako ve filmu Musíme si pomáhat - je a vždy bude aktuální. Může se týkat nás všech v jakékoli době. Jediné, co mi bránilo se do děje úplně ponořit byly toporné herecké výkony. I tak 80% ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Terraferma / TERRAFERMA / Pevnina) - Nelegální přistěhovalci je (asi) vážné téma. Když to ale někdo tak nezáživně natočí má to (tedy alespoň pro mne) téměř opačný efekt... - 7. 7. 2012 - kino Richmond - Karlovy Vary - 15% ()
Snímek otevírající téma pro nas relativně okrajové, pro jiné ale nanejvýš aktuální. Poklidná atmosféra prázdninového letoviska je ta tam, když se na pobřeží pokusí vylodit skupina africkým imigrantů, ve filmu nazývaných zásadně ilegálové. Hlavní hrdina v podání klukovsky vyhlížejícího Filippa Pucilla se musí rozhodnout mezi hlasem svého svědomí a tím, co je považováno za vyšší zájem, tj. ochranu státu před nelegálními přistěhovalci. ()
Tento snímek se nám na kviffu 2012 líbil nejvíce. Poutavým způsobem pojednává o africkém ilegálním přistěhovalectví do Itálie. Obyvatelé ostrova Lampedusa, který slouží prakticky všem ilegálům jako mys dobré naděje a brána do Evropy, prodělávají morální drama při rozhodování, zda dát přednost lidskosti a tradičnímu zákonu moře, nebo uposlechnout příkazů fašistické policie - pro upřesnění dodávám, že se děj filmu odehrává v přítomnosti. Hlavními hrdiny jsou dospívající mladík a černá přistěhovalka, kterou si tvůrci filmu vybrali na základě fotky a článku v novinách. Ve filmu hraje sama sebe a popisuje vlastní příběh, který se odehrál před několika lety. Celé dílo podkresluje originální a velice výstižný soundtrack a vysokou laťku drží i střih, kamera a herci. Za noční scénu na vodě by se nemuseli stydět ani nejlepší režiséři. Áčkový politický film, který rozhodně není plytký, ačkoli se od začátku jasně staví na jednu stranu. 89% PS: Ten OST se špatně shání, takže tady je odkaz: https://soundcloud.com/scorerevolution/sets/terraferma-franco-piersanti ()
[ITFF 2012, Sydney] Diogenovský prírastok do skupiny "emigrácia a jej rozporuplnosť", nenávistný stret starej školy s tou novou, stret generácií, ktorý nanešťastie len letmo vyloží povahy/vzťahy medzi malomeštiackou rodinou a nepriehliadnuteľná žiadostivosť po ponaučení sa z vlastných chýb. Ide o svojbytné dielo, plné úprimnosti, zodpovednosti a túžby...po slobode, kontrole i vykúpení kedy vzbura či odpor má viacero podôb. Škoda, že sa do tohto sociálneho rozbroja Emanuele Crialese neponára, ale skôr len po hladine šnorchluje a necháva pozorujúceho sa topiť v nedorieknutých myšlienkách. "Terraferma" nechá obrysovo vzpomenúť na neorealistickú hyperbolu Viscontiho "La Terra trema: Episodio del mare" a sem-tam utrúsi analogickú emóciu ako z posledného Kaurismäkiho "Le Havre", avšak k obidvom sa len kvôli zdieľaniu príbuzných tendencií približuje, no kvalitatívne ich neprekonáva. Chápem zámer, a-aj keď to má srdce na správnom mieste-nepovažujem ho za najpríhodnejšie podaný. ()
Reklama