Let’s Dance: Revolution

Cinema City Anděl - A je to tady! Čtyřka viděna pěkně v kině a to udělalo opět své. Choreografie a taneční sestavy parádní, až na ten scénář a příběh - opět! :-) Ale tak...už jsem si za ty 3 díly zvykl :) Na hlavní hrdiny se pěkně dívalo. Ještě aby ne, přece jenom Miami - všichni jsou mladí, hezcí, vyfešákovaní, opálení, vypracovaná těla, atd. :) Ale v pohodě se to dalo, navíc tancování bylo děláno opět hodně na efekt, což diváckému oku určitě lahodí. Tedy..až na ten scénář a mega klišé romantické scény to nebylo tak zlé. 75% (with J.) (12.09.2012)

Taneční guilty plesure. Každý díl si říkám, že ten příběh už nemůže být tupější, ale ten následující díl mě přesvědčí o opaku. Příběh, jestli se to tím dá nazvat, by se dal shrnout tak do 5 minut a existuje zde jen jako vata mezi jednotlivými tanečními čísly. Ty jsou ale do jednoho výborné, od samotné choreografie přes kameru až po střih. V tanečních sférách si člověk opravdu nemá na co stěžovat, u tanečních kreacích se člověk baví a film díky tomu uteče. Co na tom, že zbytek nedává moc smysl a herci vypadají a mluví, jako by přišli z porna. Série, která se i přes svou tupost a jednotvárnost paradoxně asi neomrzí. (09.12.2012)

Těžko vymýšlet nějaký prvotřídní oscarovský příběh a děj, když tyto dva elementy slouží pouze a jenom ke spojení mezi jednou a druhou taneční scénou. Takže si sedněte na prdele, vypněte mozek jako já, zaposlouchejte se do hudby a zakoukejte se do tance a jednotlivých vystoupení a třeba vám z toho vyjdou 3* stejně jako mě. Btw: U mě zatím stále vyhrává trojka, i když jen o kousek. (13.12.2013)

Příběh byl opět znovu předvídatelný, takže chápu názory ostatních. Ale mě osobně se film velmi líbil a taneční choreografie byla strhující a skvěle promyšlená. Velmi mě zaujali také kostýmy a maskování herců. A samozřejmě jsem v kině jásala, když se na scéně objevil Moose. Pěkně to tam rozjel! Po tomhle filmu jsem měla chuť jít se někam bavit. Už se těším, až se na něj kouknu znovu a znovu shlédnu perfektní taneční kreace. (01.09.2012)

'Za to, že jste čuměli na blbej film, si můžete sami,' pomyslím si obvykle, když narazím na hodnocení jednou hvězdičkou nebo odpadem. Informačních zdrojů (TENTO nevyjímaje) je dnes dost a bolestným zážitků se lze snadno vyhnout. Na „Let's Dance: Revolution“ jsem jít musel, šlo o pracovní povinnost. A bylo to peklo. Že se nebude jednat o Bergmana (ani „Bezstarostnou jízdu“)jsem věděl, ale to, co jsem musel prožít, mi vyrazilo dech, připravilo o několik posledních iluzí a utvrdilo v několika paranoidních podezřeních (např. že generátory zápletek, naznačené Orwellem, skutečně existují, jedou na plné obrátky, neboť tohle nemohla zplodit lidská bytost). I přes pitomý scénář, nabuznělého hlavního hrdinu, ultra-mega-klišoidní dialogy a kreténskou hudbu (až na nasteroidovaný sampl „Pyramid Song“ od Radiohead a zlomek synťákové nádhery „Wait“ od M83) bych se ale přenesl – jde o devadesátiminutový videoklip, ne? Co mne ale zvedalo opakovaně z polstrované sedačky byl ne zcela nevinný pokus autorů navodit mylný dojem, že kroucení hýžděmi a saltování (ve značkových hadrech) mezi auty má jakýsi politický smysl (titul filmu „Revolution“ jsem dopředu chybně interpretoval jako deklaraci technologického posunu série a proto se nevyhnul jistému překvapení). Přestože o revolucích jakéhokoliv druhu nemám žádených iluzí a nejsem typ stavějící při každé příležitosti barikády, devalvující a nanejvýš konformní způsob, jakým autoři snímku naznačují způsob společenského protestu, mne hluboce pobuřoval a pobuřuje dokonce ještě teď, dva dny potom, co jsem se z kina po lobotomizujícím zážitku vypotácel – kdyby se autoři tomuto motivu vyhnuli, byl bych snad ochoten s přihlédnutím k žánrové škatulce hodnotit shovívavěji, přesto, že pro blbé dialogy prostě omluvu nenacházím. Pevně doufám, že ani individua mně neznámého druhu, kteří projekce tohoto typu filmů navštěvují dobrovolně, nebudou brát předkládaný a vlastně strašně cynický model ovlivňování společenského dění (něco chceme, korporace chtějí něco jiného, zatancujeme a korporace, kterým se náhle hodíme do reklamy na značkové hadříky, změní názor) vážně. Jeden bod za občasný důvod k hysterickému smíchu a skackavé kozy. (01.09.2012)