Tranz

Ťuk! Ťuk! Ťuk! Roztomilá detektivka, střižená přesně dle dnešní módy. Jen hypnóza není tak klíčová jak se nám PR snažilo vnutit a obraz není tak úplně to o co se tu hraje. Příčetnost, lež, zloba, láska a nenávist. Boyle tenhle koktejl namíchal dle svého tradičního receptu a jeho rukopis je patrný skoro v každém záběru (kelímek hozený do kamery) jen zase možná ukázky prozrazovaly příliš. Cassel výborný, Rosario Dawson hlaďoučká a McAvoy mistrně střídá polohy a je nenápadným loutkařem celého Tranzu (nebo Transu?). Líbivé a ne úplně hloupé. Prvotřídní hudební složka vznikla pod dohledem Ricka Smitha. (13.07.2013)

Ano, trans je ten správný výraz pro tenhle typ filmů, protože jsem v něm byla asi po celou dobu. Když už tam byla řeč o umění, tak mně celé zpracování připomínalo obrazy Salvadora Dalího (a to ho dost urážím) a ať přemýšlím jak chci, tak nemůžu přijít téměř na nic, co by se mně líbilo, nebo z čeho bych byla alespoň chvíli nadšená. Tak já to snad nebudu ani moc rozvádět, protože to je po dlouhé době jedno z mých nejnižších hodnocení a jestliže se stačí jen dotknout displeye a stane se to, co slibuje Bětuška na konci, tak já to právě činím navzdory všem, kteří to z nejrůznějších důvodů neudělali. (09.07.2013)

Doufám, že móda tohoto typu filmu už pomalu odchází, protože tyto filmy jsou čím dál trapnější, hloupější, překombinovanější, prázdnější.... Z čeho se kritici mohli podělat slastí u Inception, je zde dovedeno k naprosté absurdnosti, a vlastně to vypadá, že divák už je úplně vedlejší. Podle tohoto mustru totiž nevznikají filmy, které by překrývaly různé významové roviny, různé zdánlivě neprůsečné látky a náměty k přemýšlení... Podle tohoto mustru vznikají jen narační guláše, pouhé hádanky či hlavolamy (!) - Primární otázkou zde je: "jak je to asi doopravdy?" (přičemž to "doopravdy" je zase jen umělcova fikce bez hlubšího smyslu; zkrátka jde o honbu za pointou). V Transu se vyprávění tolikrát otočí, tolikrát změní směr, že už vlastně nemá smysl ptát se, jaká je pointa (neřkuli "proč" je to tak, jak to je). Nula procent smyslu, sto procent efektů. Nevynucuju si tímto film jako od Dreyera nebo Tarkovského, ale balit tuctovou šestákovou zápletku do X protichůdných výsvětlení bez jasně daného příběhového rámce (a třebas i s otevřeným koncem) a tvářit se u toho jako tajemný hrad v Karpatech, je už opravdu jen pro odvážné. Takhle si film jako zábavu nepředstavuju. Závěrečná scéna s váhajícím Vincentem Casselem, zda zmáčknout nebo ne, je vyvrcholením trapnosti hlavolamových filmů a nabízí možné řešení "syndromu točící se káči": tj. bude se točit, dokud divák bude ochoten za tento balast platit. Neskutečná nuda. (20.06.2013)

Na filmech Dannyho Boylea je zkrátka vidět, jak moc si svojí práci užívá, skoro bych řekl, že jeho nadšení číší z každého záběru. U Transu jsem se skvěle bavil od prvních vteřin až do konce jednak kvůli skvělému scénáři, kdy jste vždy o několik kroků pozadu za vyprávěním, ale právě i díky hravé režií a téměř organickým propojením s hudbou. Trans možná nemá žádný, či poselství, ale i tak je to oslava filmu. (09.12.2013)

Chce-li se mi někdo mrknout do hlavy, tak ať raději zkusí otvírák na konzervy než hypnózu. Považuji totiž za pravděpodobnější, že mi tykev někdo odborně sešije než to, že mi někdo rozuzluje mozek do původního stavu. Já se zkrátka skvěle bavil při úvodní akci, ale jakmile se začalo hypnotizovat, tak mne hodně rychle přestalo bavit sledovat, kde je obraz, kde jsem já, co tam dělám, proč mám v kufru mrtvolu a nakonec i to, proč mám po líbání v puse tři náboje. (12.01.2014)