Michael

Hodně komentovaný autorský film Markuse Schleinzera, který se měl skutečně o co opřít. Kromě známých reálií poslední doby a estetiky Michaela Hanekeho, to může být i román Johna Fowlese "Sběratel" (1963), který vychází z podobné akční situace (použití někoho jako katalyzátoru pro své temné cíle). Dalším momentem je fenomén nacismu, který v Rakousku propukl nečekanou měrou, a po válce zase (ne)čekaně zmizel - kam zmizel? co čeho se převtělil? Schleinzer se tedy postaral nejen o vysoce efektivní režii, ale i jeden nejlepších scénářů posledních let. Na Michaelovu smrt jsme připraveni, ale stejně tak i na možnou smrt jeho "chráněnce" (viz Fowles). Ostatně nemůže to jít tak dál věčně! Nebo může? Nebo tomu tak někdy je? Nebo tomu je tak právě teď?... Kdo dává pět hvězd, nemůže se mýlit. (26.02.2015)

Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo)  človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... (02.07.2023)

Už vím, proč jsem na to vloni ve Varech nešla - Michael totiž nejenže evokuje Hanekeho, ale taky řecký Špičák (dokonce stejně perfektně načasovaně skončí). Co jsem tedy očekávala, to jsem dostala: odtažité statické záběry s absencí nediegetické hudby, které nezúčastněně pozorují jistý rakouský fenomén (hehe). Špičák se mi líbil, Hanekeho mám ráda, a po skončení projekce jsem opět byla prohlášena za největšího cynika skupiny. Si člověk nevybere... (work in progres)(LFŠ 2012) (10.08.2012)

Všechno bylo precizně a na hraně ukočírované, ale stejně vás bude mrazit ještě dlouhou dobu po tak děsivém filmu. Jak struhadlo na moje srdce působil celou dobu, kde jsem se cítila strašně bezmocně a zoufale při vědomí, že takové osoby byly, jsou a budou a kde veřejnost o nich ani neví. Může to být váš soused, váš bratr, váš kolega, syn....hrůza. Vůbec nebylo zapotřebí množství slov, což byl velmi dobrý režijní tah. Nepodcenil diváka, ono opravdu není těžké domýšlet se i když v tomto případě jsem se tomu naopak urputně bránila. Markus Schleinzer je zřejmě i velmi dobrý psycholog, protože ten chlad a zrůdnost Michaelovy osoby na mě čišela z každého záběru. Konec byl také velmi geniálním tahem, přesto tenhle film už vidět znovu rozhodně nechci. (22.05.2014)

Jak mohli na roli Michaela sehnat herce, to vskutku nepochopím. Opravdu ohavná role. Moc jsem si přála, aby ho konečně odhalili. Nevím, zda je vůbec možné podobné filmy obdivovat, když se zabývají dnem lidského chování. Psychopati a zvláště pedofilové by se neměli stávat slavnými. Odpad nedám, protože film celou tu hrůzu ztvárnil dobře, ale nechtěla bych tento film vidět znovu. (29.05.2017)