Hra

Celá první hodina se odehrává v uzavřeném prostředí (švédské světelné podzemní město, dopravní prostředek), druhá polovina pak v příměstské přírodě a na ulicích. První prostředí je pro rozvratnou činnost gangů mladistvých jako dělané, ale i to druhé mají kupodivu rovněž dobře zmáknuté. Film Rubena Östlunda je i v rámci filmů zabývajících se šikanou zcela mimořádný, a to především svojí komplexností a vytříbenou popisností nezaujatého vypravěče - včetně metonymie kolébky, která nikomu nepatří, tedy. ten, kdo se v ní narodí, a to, že se nakonec objevuje u "imigrantů", může znamenat i ještě dlaší posun ... Záverečný odkaz, že jsou i jiné hodnoty (tanec, klarinet) asi neprojde; v celkovém kontextu se nemůže jevit jinak, než jako komická vsuvka. A jaký další film Östlund natočí? Zřejmě již z prostředí segregované společnosti, v níž rodiny švédských intelektuálů a podnikatelů budou žít někde za zdí a běžný venkovní život zcela ovládnou gangy ne již dětské, ale dospělé. Zábava, sport, hra, cokoli, co děti provádějí, je vždy přípravou na budoucí "povolání", každý se usadí (jak se říká), ale usadí se jen do toho, co důvěrně poznal v dětství... Také jsem viděl svoji peněženku s doklady, jak opustila batoh a začala létat z jedné ruky do druhé, až se někde ztratila... Jansen ve svém komentáři cituje Hanse-Hermanna Hoppeho, který se sezuje z trůnu dalšího boha, náhražku Boha, demokracii. (03.10.2014)

Zahráme si takú hru: okradnem ťa o mobil, a budeme sa hrať na to, že som ho vyhral podľa regulárnych pravidiel vo férovom zápolení, ok? Aj keď je všetko od začiatku vyvolané na zastrašovaní a vyhrážkach. Veď pozrite, dospelí, okolo ktorých sa všetko odohráva, majú veci úplne na háku, prípadne situáciu zle vyhodnotia. Ale toto nie je analýza švédskej spoločnosti, to je generalizovane podané to, čo sa roky deje, bez ohľadu na farbu pleti ktorejkoľvek zo strán. Jednoducho, deti majú veľmi premyslené spôsoby dojebávania iných detí tak, aby sa im dospeláci do toho nesrali a naopak, aby sa naplno venovali podružným témam. Akou je napríklad prevážaná kolíska vo vlaku, podľa pridrbaných pravidiel blokujúca akýsi dav odniekiaľ niekam.  Neblokuje nič, okrem byrokraticky uvažujúcich myslí obslužnej mašinérie. (12.07.2021)

Celý film je natočený statickou kamerou s minimom strihu, čo však začína byť miestami dosť nezáživné. Nebyť scény pred koncom (konflikt vyvolaný ukradnutým mobilom), tak film nemá čo zaujímavé ponúknuť. Celý čas len šedý priemer bohužiaľ. Od severskej kinematografie som očakával viac, ale tento film nesplnil moje očakávania. (06.06.2018)

Človeku celý čas vyskakuje nožík vo vačku. Tak obsahovo odporné, až to bolo výborné. Nechcem sa vyjadrovať k ľudskej tuposti ohľadom slepej korektnosti ohľadom multikulti, kedy niekto nedokáže pochopiť, že ide iba o utópiu. Keď sú už decká takéto odporné, tak čo z nich vyrastie? Kedysi bolo Švédsko moja naj krajina, teraz by som tam nechcel žiť ani týždeň, toť výsledok politickej korektnosti žiaľ. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Inak krásny príklad ľudskej obmedzenosti bola tá scénka, čo sa tá ženská chcela sťažovať, že chudáčikov černoškov šikanujú. To bola silná káva. Slušný nadpriemer. 80/100 (14.12.2020)

snímek je z roku 2011.Dneska je to všechno kolem imigrantů někde jinde.A myslím že ty dvě slepice na konci by kotkodákaly jinou.Záběr v prodejně s obuví ,kamerou pečlivě vymezený napůl ,kdy na jedné polovině si dánské děti vybírají obuv a ve druhé polovině záběru děti přistěhovalců dělají bordel a mezi tím se pohybují apatičtí prodavači .Dopadli by stejně ?kdyby zasáhli,jako otec chlapce který si šel vyřídit se zlodějíčkama ukradený telefon svého syna....Hraný dokument.Možná by to chtělo dvojku po dvanácti letech jak se to vyvíjelo dál (13.04.2023)