Det erotiske menneske
The Erotic Man
Obsahy(1)
Jak zachytit erotično? Jak je definovat? Ve svém dlouho očekávaném snímku se dánský dokumentarista a básník Jørgen Leth vydává cestou vzpomínek na svá erotická dobrodružství, na své lásky trvalejší i prchavé, na pohledy plné vášně, na krásu ženských těl i charakterů. Stárnoucí evropský umělec cestuje po nejrůznějších zemích světa, hledá ženy, které mu připomenou jiné ženy, hledá své vlastní vnitřní já, ptá se po zdroji smyslové přitažlivosti. Jeho darem je schopnost plně prožívat a zároveň zvenčí pozorovat i ty nejjemnější erotické situace. Se stářím přichází odstup, a tak se Leth snaží reflektovat své erotické touhy a představy. Jørgen Leth natočil snad svůj nejosobnější a nejprovokativnější film, na němž pracoval více než deset let. Tento experimentální dokument je oslavnou poetickou výpovědí o kráse a přitažlivosti žen, je filmovou sebereflexí i filmovou básní. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (14)
Pět ódy na krásu mladých žen, na tom není nic těžkého. Kdyby film opravdu pojednával o ženské kráse, nebál by se autor ukázat krásu žen ve středním věku nebo starší. Takto na mě dílko působí tak, že si chtěl dědula ještě naposled vyhodit z kopýtka a zneužil důvěřivosti žen z chudších států, jež si myslely, že účinkováním v (jakémkoliv) filmu vylepší svou životní situaci. Zarazila mě žena, která řekla, že chce být jednou významná žena a myslí si, že jí tento film (kde se ženy sprchují nebo válí po posteli) k tomuto postavení pomůže. Nechápu účel scén s castingy, myslím, že stopáž nebylo třeba zbytečně prodlužovat. ()
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Det erotiske menneske / EROTIC MAN / Erotic Man) - Do Varů jezdím už šest let, ale tohle bylo jedno z nejhoršího co jsem tu kdy viděl. I když je film příšerný, snažím se ho vždy dokoukat do konce. Jsem velký odpůrce odcházení z projekcí a nejvíce již po pár minutách a nedání filmu šanci. Ale tohle byla u mne jedna z velkých vyjímek kdy se to opravdu nedalo... A mučit u toho přítelkyni co seděla vedle mne a ze solidarity nechtěla odejít jsem už nechtěl. Na otázku jestli toto chce dokoukávat přišla bleskurychlá odpověď... - 1. 7. 2011 - kino Thermal - Kongresový sál - Karlovy Vary - 1/2 filmu - 0% ()
Jorgena Letha mám moc rád. V Jihlavě jsem zažil čtení jeho knihy a to mě asi trochu připravilo na jeho otevřenost v oblasti erotiky. Leth vytvořil studium erotičnosti, zkoumá vlastní obsese, naznačuje jakýsi deník svých sexuálních dobrodružství a skrze kameru se básník snaží zachytit přitažlivost ženského těla i kouzlo její osobnosti. Najít tu poetiku, zachytit svůj subjektivní pohled na krásu - myslím, že se mu to povedlo naprosto dokonale. Leth vytvořil poněkud netradiční tvar, zvolil naprostou otevřenost, projevuje opět ohromný talent na vizuální stránku věci. Na festivalu ve Varech se filmu za odměnu dostalo jen posměšku a urážek. Film si nezaslouží plné hodnocení, protože se časem zasekne v opakování stejného principu a ztratí na tempu a nakonec i unaví. Na druhou stranu si rozhodně nezaslouží černé barvy. To je jen projev ignorantství, otupělosti, nesnášenlivosti k novému a prudérnosti. ()
Jorgen Leth vás donutí přemýšlet o tom, zda (je) byl pouze špičkový milenec, nebo byl (je) špičkový úchyl, nebo se zbláznil. První záběry na dvacítky válející se po posteli v hotelovém pokoji připomínají Gauguinovy obrazy. Jorgen se celkově stylizoval do role Gauguina, který to taky zabalil, odjel na Tahiti, maloval (kamera ještě nebyla, ale určitě by ji taky ocenil) nahé černošky a liboval si v tom, jak jsou úžasné. Ačkoliv mě Gauguin nikdy nepřesvědčil o tom, že Tahiťanky jsou doslova bohyně a koncept dokonalosti, tak Jorgen měl možnost mě přesvědčit nejen statickým obrazem, ale i kamerou a slovy. Kamerou se mu to dařilo prvních přibližně dvacet minut, kdy detailní záběry byly lehké, umělecké a světelně dokonalé. Zbylé minuty začal Jorgen sklouzávat směrem k buď a) focení erotického magazínu, b) komparzu na erotické představy svého mládí, které v souvislosti s jeho stářím působily trošičku perverzně a hlavně neskutečně nudně. Možná by měl Jorgen zůstat u vzpomínání s deníčkem v ruce. Jeho neustálé pokusy recitovat (měla to být recitace?) mi trhaly uši, i když dánštinu ve svém slovníku nevedu. Jeho promluvy (neustále se opakující) vyústily v jediné: mám rád kus pořádný ženský - no, jako když umí občas i něco říct, taky to není od věci, ale hlavně aby to byl kus kvalitního masa. Nesnáším tohle pojetí, nejsem chlap, ale ženská jako flák masa, ale jinak tak hezky tupá, že když se usměje, hledáte, které auto prodává, to nesnáším. Slovní spojení "oslavná poetická výpověď o kráse a přitažlivosti žen" jsem v dokumentu hledala marně. Jestliže krása a přitažlivost žen spočívá jen v erotičnosti jejich těla, tak byl Jorgen jen super děvkař, který si rád zavzpomíná, kterou měl. Holky asi čekaly, že si je děda Jorgen odveze do země dánské, země zaslíbené, a houby z toho. A pak si o tom děda Jorgen ještě natočil dokument. ()
Jak řekl režisér Jiří Krejčík,člověk by měl film vidět celý,aby ho mohl objektivně posoudit.Já jsem z Erotic mana viděl půl hodiny a raději jsem odešel (a to vůbec poprvé za sedm let,co jezdím na KVIFF).Přesto dávám 'odpad',protože tenhle film v mých očích nemohli zachránit ani Transformers nebo haldy zombíků. ()
Galéria (8)
Fotka © TrustNordisk
Zaujímavosti (1)
- V Dánsku se prodalo do kina pouze 6 710 lístků. (Cheeker)
Reklama