Konečná uprostred cesty

Snad nejrealističtěji podaný film o umírání na rakovinu, který kdy vznikl. Připravte se na očistec, v kterém vás režisér nikterak nešetří. Hodí vás přímo do ordinace, kde se hlavní postava právě dozvídá zdrcující verdikt a místo toho, aby se pak postava s faktem dokázala vyrovnat a našla kladný smysl ve smrti, je zachycena ve zdrcujících obrazech samoty, ochromující tísně a odcizení sebe sama i své rodině. Nečekejte žádné seznamy toho, co člověk ještě musí v přísně omezeném čase vykonat a dohnat, žádné semknutí rodinného kruhu a odpouštění. Místo toho budete dvě hodiny svědkem bezvýchodnosti a nepřekonatelné determinace, v níž však film nezabředává. Vydává se naopak pozitivní cestou postupujícího smíření (hlavně na straně ostatních členů rodiny) a uvolnění, v němž samotná smrt je již jen drobným pozastavením v běhu života, kde ona konečná v názvu titulu byla spíše počáteční obavou, než skutečným důsledkem nenápadně očistného děje. Právě schopnost filmu přirozeně projasnit ten nejtemnější scénář lidského života si zaslouží plné hodnocení, ačkoli rozhodně nejde o naplňující a optimistický pocit, jenž by dodal sílu někdy v budoucnu film zhlédnout znovu. Naštěstí. (11.07.2013)

Kamarádka se mnou odmítla jít na film s tím, že bude depresivní. Já jsem však stoprocentně přesvědčená, že jsem vedle vůbec nešlápla. Byla jsem nadšená. Přesto, že se film zabývá vážným životním tématem je zde spoustu pozitivních prvků. Umět si udělat srandu a brát život s nadhledem v takové životní situaci beru za "Vysokou školu života". V těch vážnějších chvílích poctivě popisuje realitu. Tleskám a doporučuji. Tento film by neměl zapadnout přesto, že se jedná o veskrze komorní snímek, ve kterém nehrají známé tváře. (12.01.2014)

Nakonec ano. A to by mě nenapadlo, že o rakovině se dá vyprávět i s humorem. Překvapil velmi dobý herecký výkon hlavního "útrapisty"; linka s televizním alter egem se snaží divákovi vštípit umělečtější dojem na snímek, než jakým ve skutečnosti (ne)oplývá. Možná by se hodilo krácení (20 min)... Jako neobvyklé německé drama zkušeného režiséra jednoznačně výhra. [MFFKV 2011] (02.07.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Presne ten druh prežitku pri ktorom sa zatajuje dych a prehltá "hruška" v hrdle. Náročný, golgotský, trúchlivý. Osud spečaťený behom pár minútového (z 95%) monológu špecializovaného doktora už v úvode odtajuje to najkritickejšie a zvyšná minútáž dáva maximálny priestor na zblíženie/súcitenie s tamojšou rodinou-s ťažko chorým otcom (značne dôveryhodné vžitie sa Milana Peschela). Skrz-naskrz realistické (až hmatateľné) zobrazenie stavu bytostného dna v ktorom súperí rezignácia živená utrpením proti výdrži zabíjanej lútosťou. Bôľny plač sa miesi s poľahčujúcim úsmeškom, úkrutný boj, nádej nevysvitá, oheň zhasína, blíži sa koniec…a za oblokom sneží-Vianoce…Kruté pripomenutie, že radovať sa z každého prežitého dňa má zmysel, že nami "neriešiteľné" ťažkosti sú v porovnaní s takýmito tragédiami prachsprostým simulovaním a že cena zdravia je tá najvyššia. Ďalej nemám slov, vlastne mám: "Konečná uprostred cesty" je doslova konečná… (02.07.2011)

Zdrcující film o smrti a umírání, zdrcující ne proto, že by byl temný, bezvýchodný, útočný, ale proto, že je plný jemného humoru, přirozenosti a uměřenosti. Andreas Dresen je bez pochyby génius, neboť jeho poslední film vznikal metodou řízené improvizace a je autentičtější a intimnější než jakýkoli dokument o umírání. Z mého pohledu se jedná o zřejmě nejpůsobivější film o posledních věcech člověka, jaký jsem kdy viděl. Citlivě natočená katarze, která vrací na oči to, čemu se současná konzumní společnost posedlá povrchem a trváním tak zoufale vyhýbá. Laskavý a před ničím neuhýbající film o konci, který v mých očích letos už nic nemůže překonat. (04.07.2011)