Konečná uprostred cesty

46. MFF KV .. Scénář: Andreas Dresen, Cooky Ziesche .. Nejprve trochu zarážející až nudně podaný rozjezd, ovšem neskutečně rostoucí s každou minutou a nakonec až překvapivě silné a působivé dílo. Debata s producentem potěšila. ___ Musím na trénink. 90%. (02.07.2011)

Už když jsem si přečel téma filmu a že za tím stojí Germání jsem si říkal, že mě čeká "pěknej" masakr a taky že jo. Už od první scény mě přešel veškerý humor a na konci jsem měl balvan v krku i na srdci. Nekompromisní zážitek umocňovala dokumentaristická kamera, takže si to vytrpíš s nimi od A do Z. Vůbec si neumím představit co za bolest musí zažívat lidi které potká tahle nemoc a ty kteří je milují. Hrozný, fakt. (06.05.2016)

Tvrdě realistický snímek o postupném vyrovnávání se čtyřicátníka Franka a hlavně jeho okolí s jeho právě objeveným nádorem na mozku. Dokumentárně laděná kamera i dialogy sledují okamžik po okamžiku zhoršování Frankovy choroby, změny jeho psychiky i narůstání bolestí a zhoršování fyzických schopností. Obrovskou oporu má v rodině, před níž stojí neskutečně obtížná zkouška - pomoci manželovi a otci při pomalém bolestivém umírání. Zároveň se všichni musí naučit přijmout smrt jako součást života, která potká někoho dříve, někoho později a smířit se se všemi pocity okolo ní. U Frankova lůžka se v jeho posledních dnech střídá velké množství lidí, kteří určitým způsobem do té doby tvořili jeho svět, divák tak pomocí útržků hovorů a emocí provázejících setkání odhaluje kousek po kousku více o jeho životě. Ze syrově vyprávěného pojetí tématu běhá mráz po zádech, zároveň se však divák učí společně s hrdiny vidět smrt něco těžkého, ale přirozeného, co čeká všechny. V dnešní době, kdy je téma smrti většinou vytlačováno z našich myslí, rozhovorů, filmů a společnosti celkově, je tohle realistické drama moc příjemným překvapením. (09.07.2011)

Ten snímek je hodně dobrý, díky tomu, jak je natočen, je to všechno uvěřitelnější, ale stejně jsem se nedokázal přimět k tomu, aby se mi film líbil. Jasně, to téma není o tom, aby se líbilo, je to o jeho tíži, ale právě ta forma mi vadila v tom, abych se dokázal s postavami ztotožnit. Možná proto, jak moc je to realistické. (25.07.2017)

Zdrcující film o smrti a umírání, zdrcující ne proto, že by byl temný, bezvýchodný, útočný, ale proto, že je plný jemného humoru, přirozenosti a uměřenosti. Andreas Dresen je bez pochyby génius, neboť jeho poslední film vznikal metodou řízené improvizace a je autentičtější a intimnější než jakýkoli dokument o umírání. Z mého pohledu se jedná o zřejmě nejpůsobivější film o posledních věcech člověka, jaký jsem kdy viděl. Citlivě natočená katarze, která vrací na oči to, čemu se současná konzumní společnost posedlá povrchem a trváním tak zoufale vyhýbá. Laskavý a před ničím neuhýbající film o konci, který v mých očích letos už nic nemůže překonat. (04.07.2011)