V zajatí démonov

Nepřijde mi fér, když mě snímky děsí bafáním podle standardizovaného rastru. Leknu se prakticky vždycky a jen málo to vypovídá o umu tvůrců filmu (možná tak o jejich znalosti historie žánru). Conjuringu ale musím přiznat i trochu té lezavé nejistoty. Jo, párkrát jsem si přál, ať už to vše skončí. Někdy dokonce v pozitivním slova smyslu. (02.03.2014)

Viděla jsem to v kině, ale mám pocit, že kdybych na to koukala doma na počítači, tak i to užiju úplně stejně. Atmosféra se mě nijak nedotkla (=nebála jsem se, jen se asi dvakrát lekla), spíš než horor mi to přišlo jako thriller. (A jak tak koukám na žánr, trefila jsem se.) Bavilo mě to, protože to pro mě nebyl typický bezduchý horor s vymítáním ďábla. Tvářilo se to hezky „vědecky“. Až na pár výjimek se to obešlo i bez do-nebe-volajícího-kravského chování postav. Čekala jsem něco trochu víc, takže jsem při vycházení z kina cítila trochu prázdný pocit, cítila jsem se trochu „nenaplněně“ a nemá to nic společného s tím, že mi můj doprovod tiskl jen ruku… Není to špatné, ale ani nic z čeho by se muselo padnout na zadek. Ale našla jsem ve filmu chybu! SPOILER Když jde paní matka za manželi-vyšetřovateli, aby je požádala o pomoc, nechtějí jí věřit, že se u nich opravdu něco děje. Ale poté dál ve filmu je řečeno, že ti duchové se na ně nalepili, že s nimi budou všude a pořád, ať půjdou kamkoliv, že je jasnovidka vidí. Tak jak to, že nic neviděla, když za nimi přišla matka žádat o pomoc? Jen mi to tak vrtalo hlavou… (08.09.2013)

Takový ten učebnicový strašidelný horor, který se nikde zbytečně nezdržuje, kde hrůza nesází až tolik na lekačky a vraždy, ale na hodně pozvolné budování napětí až k akčnímu finále. Takový film se musí trpělivě oddívat, takže doporučuju nevyrušovat a na tu chvíli dát pryč mobily, nepauzovat, prostě odpustit si zlozvyky moderního diváka a vžít se do děje. V podstatě je to už stokrát viděné, ale to je problém hororu obecně, stále se jedná o kvalitní a mně hodně sympaticky obsazenou novinku. (23.10.2013)

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)

Horor pro co nejširší spektrum diváků, takže ne pro mě. Wan umí, to nezpochybňuju, ale scénář snad opravdu vyplivl nějakej stroj, co použil všechna klišé. Skryté místnosti, chodby, vymítání, mrtvý pes, strom s oběšencem... žádné oběti ani následky na psychice (přitom postava Vera Farmiga si o to přímo říkala a bylo to na dobré cestě), prostě jenom bezpečná cesta lunaparkem. Můj oblíbený režisér v rozhovoru říká, že horor je o překračování hranic, vydávání se mimo bezpečnou zónu. A to tady zoufale chybí. PG 13 Insidious měl geniality a nápady jako "médium s plynovou maskou", scény které spoustu diváků rozhodily, ale spoustu potěšil ten nápad něco takovýho zkusit. Velký krok zpět. Mohl to zachránit partnerský pár démonologů ale ty jsou taky jen naťuknutý. 7/10. (04.08.2013)