V zajatí démonov

James Wan je bůh. A pokud filmař nemůže být bůh, tak minimálně polobůh nebo alespoň něco jako Herkules. Nevím totiž, kde se vyloup, ale musím říct, že jestli se bude držet hororového řemesla, bude z něj asi nejlepší režisér hororových filmů současnosti. Tak vydařený a zároveň strašný, v dobrém slova smyslu, horor jsem neviděl ani nepamatuju. V zajetí démonů se na první pohled tváří jako takový ten klasický nadpřirozený film. Máme tu v příběhu starý dům, duchy, poltergeisty, bažinu, starý ztrouchnivělý strom a vymítání. Vlastně nic nenormálního. Jenže tenhle film dokáže překvapit. Dokáže překvapit atmosférou před a po filmu. Před filmem jsem věděl akorát to, že film je podle pravdy, a že v ukázkách byli lidé, kteří zažili ty hrůzy, co představuje film. Také jsem věděl, že je vše údajně podle té nejreálnější možné pravdy, která se ve filmu mohla objevit. A kterou bychom mohli strávit. Po filmu jsem ale už znal nejznámější lovce duchů z USA a začal jsem lovit další a další informace, které mě utvrdili v tom, že tenhle film není jen tak ledajaký film. James Wan natočil naprosto perfektní horor. Tak dobrý horor jsem hodně dlouho neviděl. Také jsem ale dlouho neviděl postavu, do které by se samotná herečka dokázala tak dokonale převtělit. Vera Farmiga je tady prostě naprosto skvělá! No takové filmy divák potřebuje. Slušná dávka nadpřirozena se vždycky hodí. Trošku nám to upevní víru a potvrdí, že na světě existují věci, které se prostě nedají vysvětlit. (17.11.2013)

No jasně, nálepka "podle skutečné události" se dnes lepí i na kelímek od jogurtu, protože polské mlékárny odolaly ekonomické krizi, když zbytky kostí encefalopatií infikovaných krav rozemlely i do obalů od tvarohu, čili dokázaly tuky zredukovat na pouhé 3 gramy, protože na větší množství nezbylo místo. True story! Ale že to musel být zrovna osamělý opuštěný a děsivý barák s pochybnou historií v nejzapadlejší prdeli všech prdelí, kde si musíte k sousedům pro vajíčka zaběhnout maraton, to je fakt smůla k neuvěření. Nemohlo strašit třeba na Pařížské dvanáct, u bezdětného homosexuálního páru Ernesta a Milana Gaylodrových, který chová morče, pije filtrovanou vodu a plete růžové buřinky. Kdepak, všechno se to muselo stát přesně podle šablonovité, stokrát omílané konstrukce béčkových hororů. Btw, nedávno jsem shlédnul videonahrávku ze svatební noci svých rodičů a asi si taky nalepím na ksicht "podle skutečné události", protože fakt, že vypadám jako Halina Pawlowská po infarktu, má své důvody. (12.05.2014)

J. Wan bola veľmi dobrá voľba, ten malý chlapík vážne dokáže bez problému vybudovať atmosféru strachu. Opustený dom - to je už v hororovom žánri tak obohraná téma, že si mnohí prekvapenie nepripúšťali. Wan to predsa dokázal aj keď sa k výsledku dopracoval postupmi, aké tu už boli. Dobrú atmosféru je treba podporiť hlavne herecky a vedľa sympatickej V. Farmigy zatienila všetkých maximálne presvedčivá Lili Taylorová. Starašilo ma aj foto v menu na dvd, kde drží zápalku v ruke. Práve tú scénu so zápalkami v pivnici si dovolím označiť za najviac strašidelnú a aj tu dokonale platí - bojíme sa najviac toho, čo nevidíme. Režisér si bol toho vedomý a pomerne dlho sa mu darí démona schovávať. Dobrý nápad bol aj zakryť tvár démona plachtou. Menej je niekedy viac. Osobne by som po tej dávke adrenalínu a strachu privítal totálne drsný koniec- to jest , nechať väčšinu alebo všetkých zomrieť( ja viem, že som magor) a dom spáliť na popol...Ten "happyend" akceptujem, ale dobrý horor by mal deptať ešte týždeň "po". 90%. (07.01.2014)

4D kino - koukat na tuhle perfektní vymazlenost v chaloupce utopený v lesích na Vysočině, který i Zeman opustil, při bouřce, kterou teda Taťána Míková setsakra podcenila. Ten korejskej rip teda taky zrovna nebyl nitroglycerinem na moje mrtvičky! Jinak skvělá skrumáž všech hororových proprietek (chyběl ještě obří klaun!) a malé dějiny hororu v kostce. Nezaprášený dějiny. 80% (12.08.2013)

Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. (15.12.2013)