Spoluautor

Zpočátku podobně nevýrazné, průměrné a lehce stupidní jako většina mainstreamové americké produkce, v druhé polovině naopak nápadité, zajímavé a velmi sympatické. Vidět první půl hodinu v televizi, řeknu si, že je tento film podobně zbytečný jako divadelní hry hlavního hrdiny, a nejspíš ho i vypnu. Ještě štěstí, že z kina se neodchází tak snadno, protože následující thrillerově-dramatická část byla výborná. (Označení komedie v tomto případě moc nechápu.) Možná ne vždy byl Spoluautor originální (film, kde hlavní postavy přestírají, že jsou někým jiným, a kde se následně stídají hranice mezi touto "hrou" a jejich skutečným životem, jsem letos viděla už asi tři), ale minimálně byl prosycen takovým zvláštně melancholickým feelingem, který mi byl ze subjektivního úhlu pohledu blízký podobně jako odpor Guse k zvonícím telefonům (u nás doma to totiž - co se počtu příchozích hovorů týká - vypadá dost podobně). První polovina za dvě hvězdy, druhá za čtyři. Celkově tedy za tři? Objektivně ano. Subjektivně ale převládá ten specifický pocit z druhé poloviny, kde i závěrečná, kraťounká epilogová scénka získala jen díky použité lokaci ve svém příběhu své místo. [MFF Karlovy Vary 2011] (04.07.2011)

Letos jsem se sice ve Varech nezdržela dlouho, ale z toho, co jsem měla možnost zhlédnout, Spoluautor jasně vede. Oba hlavní protagonisté jsou vynikající. Čekala jsem vážný film plný filozofování o upadající kariéře dramatika a terorizujícího burana. K mému překvapení jsem se však často u filmu i smála (např. scéna, kde se Gus schovává za ledničkou, když má mluvit se slavnou herečkou, mě naprosto okouzlila). To, že je jeden z nich vlastně rukojmí a druhý padouch, vlastně není ani podstatné. Mnohem více jde o konfrontaci dvou světů - umělec a kriminálník, o ten dialog mezi nimi, o ... domyslete si už, co chcete. Já dávám plný počet prostě pro ten skvělý zážitek. (06.07.2011)

Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/ (07.07.2011)

Co začne jako nikterak objevná studie tvůrčí krize a krize středního věku se nečekaně vyvine v divadelně laděný psychothriller s brilantně napsanými dialogy gradující v náhlý a úderný závěr. Humoru je zde jen pomálu, a když už, tak je extrémně suchý nebo morbidní. Vypjatých slovních přestřelek a lehce metafikčních momentů bych uvítal možná o něco více, jelikož představují jednoznačné vrcholy filmu. Morseova přesvědčivost v roli mentálně zaostalého "věčného dítěte" je zcela odzbrojující. (28.03.2013)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Byť to stredometrážka tak je to zcela bez okolkov za plný kotol. A viete odkedy by som to začal? (Spolu s mini prológom) od zaklopania Gusa (David Morse) na dvere Roberta (Martin Donovan) kedy medzi dvoma susedmi prebehne blesková debata a vzápätí sa už štrngoce s oroseným pivkom. Konanie tejto dvojky by som ozrejmoval cez letmé prestrihy do minulosti v ktorých by sa teda mohli objavovať otrepané prísady ako sklesnutá manželka, náruživá milenka a nepochopené umelecké smerovanie, ale ich výskyt by bol minimálny z dôvodu nenarušovania priority-záživnej interiérovej konverzačky, ktorá drží pohromade vďaka divadelne štylizovaným dejstvám a žoviálne sympatickému "redneckovi". Takto mi tam prekáža to začiatočné handrkovanie sa s vysvetľovaním niečoho, čo sa dalo zhrnúť do spomínaných "flashbackov", ale ako Donovanova "juvenílie" to pred porotou myslím obstojí a primerané uznanie si získa. Čiže chuť si mnou pokaziť nedajte-za videnie to stojí. (05.07.2011)