Roméo Onze
Romeo Eleven
Réžia:
Ivan GrbovicKamera:
Sara MisharaHrajú:
Ali Ammar, Joseph Bou Nassar, Sanda Bourenane, Alex B. Martin, Oliver Koomsatira, Isabelle GirouxObsahy(1)
Snědý mladík žijící ve frankofonní části Kanady to nemá v životě jednoduché. Narodil se do rodiny křesťanských muslimů žijících v emigraci, a navíc v raném dětství prodělal operaci nohou. Pro něj samotného, pro jeho rodiče i pro všechny ostatní je jeho viditelné fyzické postižení stigmatizující. A tak si mladý muž vytváří alternativní identitu na internetu, kde se vydává za atraktivního obchodníka se začínající hvězdnou kariérou. Podaří se mu překonat svůj fyzický handicap a společenské vyloučení, které z něj vyplývá? Tento intimní portrét mladého muže, jenž se vyrovnává se svým fyzickým postižením a nejednoduchým postavením ve společnosti, je citlivě natočený debut, jehož síla spočívá především v autentickém herectví představitele hlavního hrdiny a v mistrně jemné práci s emocemi diváka. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (13)
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (Roméo Onze / ROMEO ONZE / Romeo 11) - Bohužel jen lítost nad tím jak film skončí, umocněna tím, že hlavní (postižený) představitel seděl kousek vedle mne. Ale toť vše... - 8. 7. 2011 - kino Espace Dorleans - Karlovy Vary - 40% ()
Kluk bez cíle a náplně života, který se na internetu vydává za prototyp dokonalého muže. Asi tak vypadá hlavní - a vlastně i jediná - zápletka devadesátiminutového Romea 11, jehož životní příběh se za dvě hodiny neposune téměř nikam. Divák v podstatě jen sleduje jeho chatování s jinou dokonalou ženou a čeká, zda hlavní hrdina najde odvahu setkat se se svou vyvolenou a případně jí ještě prozradit, že není ten úspěšný byznysmen, jehož image si vytvořil. Že je to na hodinu a půl trochu málo? Souhlasím. Ostatně paní novinářka v první řadě polovinu filmu prospala a myslím, že si z děje neodnesla o nic méně než my ostatní, kteří jsme se silou vůle snažili zůstat vzhůru. [MFF Karlovy Vary 2011] ()
Nic nového pod sluncem podávané tak, jako že to nové je. Navrch prý umělecké. Rozostřená kamera sledující obsesivně hlavního hrdinu, to je vše, co mi v hlavě utkvělo. No, nenaštvalo by vás to? Proč je hlavní hrdina postižený, to nám ještě film vysvětlí, proč je Libyjec, to nikoli, přitom zrovna z toho by se dalo těžit. Pozor, těžit nikoli ždímat. ()
Chyběl mi jakýkoliv vývoj postavy, ať už zachycený kamerou (jestli se něco odehrávalo v hlavě Aliho, pak to prostě po většinu filmu nebylo vidět) nebo příběhem. Unavená výpověď se líně plazí a v zásadě se za celou dobu nikam nepohne. Prázdný pohled hrdiny a prázdný ohraný příběh a bonusově opět chat na plátně (stává se to hitovkou). Intimní portrét? Spíš zašlý obraz, který sledujeme trochu moc z dálky. ()
Tak nechápu, proč Kanadani museli točit film o rodině muslimů... Ale budiž. Opět podobný problém jako u filmu Cigán. To mám hlavní hrdinu litovat? To mu nepřijde blbý, jít do luxusní restaurace s baťůžkem, který bych si nevzal ani do školy? To mi ho má být líto, že si z něj sousedi udělalli srandu, že se vydávali za někoho jiného jako on? Kanado, Kanado... ()
Reklama